Recenze: Tlumočník je odvážný. Seniorská roadmovie oživuje historickou paměť

Syn vraha a syn oběti si mohou být paradoxně podobní. Nemají se rádi, ale spojila je tíha dědičného hříchu, skrývané kolaborace a pátrání po téměř zapomenuté pravdě, o které už možná nechce nikdo nic vědět. A také poznání, že před minulostí nezdrhneš, neboť jakkoli je tahle mrcha temná, chromá a manipulovaná, stejně tě nakonec dožene, byť by to bylo až na konci života. Odvážný Tlumočník režiséra Martina Šulíka se nebojí hovořit o tom, jací jsme byli, což do jisté míry vysvětluje to, jací jsme dnes.

Osmdesátiletý tlumočník v důchodu, asketický vdovec a člen židovské obce Ali Ungár (zajímavý a na poslední chvíli obsazený Jiří Menzel) je upjatý, introvertní a svým způsobem nudný geront z Bratislavy, o kterém jeho dcera tvrdí, že si překládá i žije jen to, co chce.

Propastně rozdílné figury

A teď se rozhodl, že se pokusí nalézt hrob svých rodičů (byť by to byl hrob hromadný), neboť je za války, zřejmě někde kolem Ružomberoku, zabil jistý SS-Sturmbannführer Dr. Kurt Graubner. Lze to odvodit z memoárové knihy, kterou tenhle nácek napsal, a tak se za ním Ali vydává do Vídně, s odhodláním zjistit, jak to tehdy bylo, a s pistolí v kapse jetého baloňáku, kdyby bylo třeba trochu mu domluvit.

Sedmdesátiletý Georg Graubner (nejlepší evropský herec roku 2016 a brilantní rakouská hvězda Peter Simonischek) je poživačný třikrát ženatý Vídeňák a bývalý učitel, který si bere od života všechno, co mu ještě může dát, což v jeho podání znamená především ženy a chlast.

Je to sice již trochu vyšeptalý, ale ve své kategorii stále virilní alfa samec (díky podpůrným prostředkům a rozumnému přístupu, kdy sex už zkušeně nevnímá pouze jako vrcholnou gymnastiku), z něhož stříká vitální charisma, které můžete nakládat lopatou. A také je to syn Sturmbannführera Graubnera, který (na rozdíl od své sestry, jež na to dojela) nemíní nést vinu a kát se za něco, co sám nespáchal.

Tyhle dvě na první pohled propastně rozdílné figury táhnou tíhu a osudovost Šulíkova netriviálního opusu a především těmto dvěma také aplaudovalo festivalové publikum v Berlíně, kde měl Tlumočník svoji úspěšnou, světovou premiéru.

V takto antagonistickém gardu se poprvé sešli, když Ali zazvonil u dveří Graubnerova vídeňského bytu. Ale mají téměř dvě hodiny filmového času, aby to zásadně změnili. A možná se jim to povede. Dobrým znamením je, že místo úvodní střelby na živý terč, je tu „jen“ hákový kříž, který rozčílený Ali vyškrábal na Georgovu poštovní schránku.

„Co se tu dělo za války?“

Režisér a spoluscenárista Martin Šulík (Zahrada, Sluneční stát) není bytostný tempař, ale především kultivovaný vypravěč, který nikam nechvátá. Tlumočníkovi vtiskuje punc osobní, lehce melancholické, ale hlavně znepokojivé výpovědi (jejíž aktuální kontext by ani nemuseli kolorovat ukrajinští sirotci) a tempo přizpůsobuje biorytmu jeho seniorských protagonistů. Napětí je tu skryto spíše pod povrchem a komediální feeling tu jen v záblescích a okrajově odlehčuje osudovou atmosféru, podobně jako Georgův milý, nekonzumovaný flirt se sympatickou neznámou v hotelovém baru.

Na dějovou pilu měl možná poněkud přitlačit scénář, který mohl ze silného tématu, slušné stopáže, autentického dokumentárního backgroundu a setkání s dalšími postavami a jejich bolavými příběhy vytěžit ještě o něco víc. Na druhé straně snímek oživuje vypointovanými a až mrazivě lakonickými dialogy nebo brutálně jednoduchými odpověďmi na bolestivé otázky typu: „Co se tu dělo za války?“ „Co by se dělo? Zabíjelo se!“ Jakoby scenáristé Šulík a Leščák chtěli, abychom si uvědomili, co všechno je za těmito několika slovy skryto.

Velké sólo pro dva hlasy

Komorně a osobně laděný Tlumočník je velké sólo pro dva hlasy, dvě hodně odlišné klíčové figury, a to jak ve smyslu jejich charakterů, tak hereckých projevů. V německé a slovenské dikci se určitě hůře artikulovalo ateistovi, marxistovi a kosmopolitovi Jiřímu Menzelovi, který na poslední chvíli zaskočil v roli Ali Ungára za původně uvažovaného Juraje Herze.

Jiří Menzel a Peter Simonischek
Zdroj: Bioscop

Řekl bych, že Menzelův spíše tlumený až unaveně působící projev, není důsledkem překotného učení role, ale kontrastním záměrem pro vytvoření postavy člověka, jemuž pro naplněný život stačila jedna manželka a (s výčitkami) jedna milenka.

Proti němu stojí robustní figura třikrát ženatého Georga Graubnera, tvrdícího, že podvádět se má s radostí, a ne s výčitkami, kterou zkušený Peter Simonischek kotví někam mezi dychtivého fauna a populárního Toniho Erdmanna, jenž vás stejně tak baví, jako znepokojuje. A není podstatné, jestli někdo někoho přehrává, neboť každý je tu svůj a za sebe. Další herecké party, včetně těch ženských, jsou spíše do počtu.

Užitečný a potřebný film

Vizuál Šulíkova kameramana Martina Štrby je příjemně koukatelný a zejména v leteckých krajinářských nadhledech bezpečně prodávající vděčné slovenské exteriéry. A v podkresu k tomu slušně hraje soundtrack Vladimíra Godára. Mozaikovitě komponovaný Tlumočník, který vás ve finále možná překvapí, je užitečným a potřebným snímkem, jenž oživuje aktuálně často deformovanou a přehlíženou historickou paměť.

A také přináší poznání, že když dva hodně rozdílní lidé budou hledat cestu k pravdě, najdou i cestu k sobě. Za sto eur denní gáže pro jednoho tlumočníka tohle zjištění stojí, nemyslíte?

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoTanec Praha přiváží do Česka umělce z dvanácti zemí

Začal Tanec Praha. Mezinárodní festival tance a pohybového divadla letos zavítá do dvacítky měst po celém Česku. Kromě těch tuzemských se představí umělci z Japonska, Francie nebo Kamerunu. Celkem festival nabídne umělce z dvanácti zemí. Přehlídku zahájila inscenace Natural Order of Things španělsko-libanonské tvůrčí dvojice Guyho Nadera a Marii Camposové.
13:16Aktualizovánopřed 24 mminutami

Nový zákon může otevřít cestu k návratu parthenónských mramorů z Louvru

Nový právní rámec, který ve Francii vstoupil v platnost na začátku května, znovu otevřel otázku navracení kulturního dědictví a vnesl nové okolnosti do debaty kolem parthenónských mramorů uložených v muzeu Louvre.
před 21 hhodinami

Happy Birthday, Ms. Monroe. Před sto lety se narodila božská i nepochopená Marilyn

Za portrét Marylin Monroe od Andyho Warhola zaplatil kupec v roce 2022 nejvyšší částku, za jakou se kdy vydražilo dílo vytvořené ve dvacátém století. Bezpochyby to svědčí o zájmu o tohoto pop-artového umělce – ale také o herečku, kterou portrétoval. Byla sexsymbolem své doby a pro mnohé zůstala ikonou i po své tragické smrti. Zároveň lidi nepřestává zajímat, jaká žena se vlastně skrývala za „božskou Marilyn“ – do jaké míry zůstala Normou Jeane Bakerovou Mortensonovou, narozenou přesně před sto lety.
včera v 06:29

Obraz Josefa Čapka Piják se vydražil za rekordních 34 milionů korun

Obraz Josefa Čapka Piják se v Praze vydražil za rekordních 34,08 milionu korun včetně aukční přirážky v aukci Galerie Kodl. Předchozí Čapkův autorský rekord byl 30,6 milionu za obraz Nevěstka při aukci loni v listopadu. Olejomalba Piják z roku 1919 přitom začínala v nedělní aukci na vyvolávací ceně devět milionů, uvedla galerie v tiskové zprávě.
31. 5. 2026Aktualizováno31. 5. 2026

VideoRuský dům v Berlíně čelí kritice. I kvůli možnému porušování sankcí

V Berlíně roste nespokojenost s působením Ruského domu. Instituce se prezentuje jako kulturní centrum. Podobně jako pražský Ruský dům, který se v březnu stal terčem útoku, objekt ale provozuje státní agentura Rossotrudničestvo, která je od roku 2022 na evropském sankčním seznamu. Tyto sankce ale podle spolkového ministerstva zahraničí k automatickému uzavření instituce nevedou. Dům funguje na základě smlouvy mezi Ruskem a Německem uzavřené v roce 2013 na 99 let. Díky ní spolková republika v Rusku stále provozuje vlastní kulturní centra, Goethe Instituty, o které nechce přijít. Spolkovou vládu za to kritizují někteří vládní i opoziční poslanci. Berlínská prokuratura nyní vede vyšetřování proti neznámým nájemníkům bytů v obřím komplexu a řeší, jestli komerční pronájmy porušují sankce. Ruský dům ale obvinění odmítá.
30. 5. 2026

Cenu Evropské unie za literaturu dostala Kaprálová za román Mariborská hypnóza

Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků Kaprálovou vybrala ze čtrnácti nominovaných kandidátů. Letošní laureátka byla vyhlášena v pátek na Mezinárodním knižním veletrhu ve Varšavě, vyplývá z prohlášení evropského programu Kreativní Evropa.
30. 5. 2026

Trump přidal své jméno na Kennedyho centrum nezákonně, rozhodl soud

Jméno současného amerického prezidenta Donalda Trumpa bylo na Kennedyho centrum ve Washingtonu přidáno nezákonně, rozhodl v pátek americký federální soud. O přejmenování kulturního centra může rozhodnout jen Kongres, a nikoli správní rada centra, dodal soud. Rovněž uvedl, že rada v březnu uzavřela centrum neoprávněně, napsala agentura AP. Trump v příspěvku na své sociální síti Truth Social rozhodnutí soudu ostře zkritizoval.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

V Madridu odhalili sochu Františka Suchého, který zachraňoval popel obětí nacismu

Ve španělském Madridu v pátek v poledne odhalili sochu Františka Suchého, bývalého ředitele strašnického krematoria v Praze, který ukrýval popel obětí nacismu, aby jednou mohly být důstojně pohřbeny. V Praze zpopelnil taky těla několika Španělů, kteří se znelíbili frankistickému režimu a později nepřežili uvěznění v koncentračním táboře Hradištko u Prahy. Autorem pomníku je sochař Jakub Vlček.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026
Načítání...