Recenze: Cukrář peče bez zábran milostný filmový zážitek

Neukecaná, nekonvenční, netradiční a téměř šeptem vyprávěná komorní miniatura o neohraničitelné lásce, nenápadně zrozené z nečekané společné ztráty a sbližujícího pocitu osamění. Tenhle odvážný filmový debut, cizelovaný v přípravě nějakých sedm let, izraelskému režisérovi Ofiru Raulu Graizerovi vyšel. Stejně jako světová premiéra na letošním festivalu v Karlových Varech, kde Cukrář vybojoval nejen divácké standing ovation, ale také Cenu Ekumenické poroty.

Všechno vlastně způsobily skvělé skořicové sušenky. Tomas je peče v malé berlínské cukrárně Kredenz, kde je na svých pravidelných služebních cestách pro svoji ženu kupuje izraelský obchodník z Jeruzaléma Oren. Toho dne, kdy začal jejich krátký příběh, ale ochutnal i Thomasův vyhlášený schwarzwaldský dort. Jak mu jednotlivá sousta lahodně tála v ústech a současně hleděl na postavu chlapeckého Tomase za pultem, oslovil ho intenzivní pocit, že by chtěl ochutnat ještě o něco víc.

A jakkoli je dělila řada historických, kulturních, náboženských i prostorových distancí (která tvoří zvláštní kolorit snímku), stali se z nich milenci, o nichž Orenova žena Anat, provozující v Jeruzalémě košer kavárnu, neměla potuchy. A bylo by to tak i zůstalo, nebýt tragické nehody, která Orenovi osudově utnula jeho berlínská gay intermezza.

A potom?

Co asi tak zbývalo truchlícímu Tomasovi, který už nemohl s milencem Orenem vést oblíbený tázací dialog typu: „Kdy jste to dělali naposled? A co přesně?“ „Položil jsem ji a políbil.“ „Kam?“ „Na ústa, na oči na šíji…“ „A potom?“ „Potom jsme se milovali.“ A po téhle konverzační předehře se zpravidla pustili do téhož. Co jiného tedy mohl Tomas udělat, nežli se rozjet do Jeruzaléma, zaklepat na dveře Anatiny kavárny a zeptat se jí, jestli nehledá někoho na výpomoc.

Cukrář
Zdroj: Pilot Film

Gay z Německa za dřezem a kuchyňským pultem v jeruzalémské kavárně, provozované nic netušící ženou jeho bývalého milence, kterou jeho práce s těstem (nejdříve zahřát a pak rozválet) začíná nepatřičně vzrušovat. Takto neskutečně (byť údajně inspirován reálným příběhem) si to scenárista a režisér Ofir Raul Graizer pro svůj autorský debut nastavil. A je až neuvěřitelné, s jakou přirozeností, přesvědčivostí a lehkostí takhle choulostivě nakombinovaný námět odvyprávěl.

Láska je láska

Města rozdělená zdí a lidi rozdělené sexuální orientací dokázal Ofir Raul Graizer včlenit do aranžmá, které je scenáristicky výmluvné, režijně empatické a herecky autentické. Tenhle citlivý, intimní a sugestivní příběh o emocích, které bouří spíše pod povrchem, sice směřuje k očekávanému, ale dokáže udržet vaši pozornost. Je to story o tom, že být sám ještě neznamená být osamělý, založená na fungujícím a vzájemně se podporujícím civilnímu výkonu ústředního hereckého tandemu.

Ten tvoří silná, se ztrátou se vyrovnávající, ale po lásce toužící vdova Anat, kterou Sarah Adlerová odehrála s přesvědčivostí ženy, která snad musela něco podobného prožít, a hlavně mlčenlivý, ale o mnohém vypovídající, koncentrovaný výkon Tima Kalkhofa, jenž zatím sbíral herecké zkušenosti hlavně v televizních projektech (zejména Tatortu).

Polibek nebo aspoň větrník

Cukrář není filmový pamlsek pro každého. Ale peče stejně tak bez zábran a otevřeně jako cudně, a to z jednoduchých ingrediencí, které netvoří melancholický kýč ani uslzenou moralitu. Je daleko více o pocitu, náhodě a náhlém rozhodnutí nežli racionální úvaze a logické nevyhnutelnosti. A vkusně zvládá i tak obtížná úskalí, jakým je originální, milostná heterosexuální scéna, prolnutá rezonujícím gay zážitkem.

Kamera tu figuruje jako citlivý svědek zaznamenávající realitu v neuspěchaných, nezřídka mlčenlivých, ale přesto výmluvných záběrech, jež nemusí dovysvětlovat přidané repliky a jednoduchá klavírní partitura suverénně zvládá soundtrackový podkres.

Možná se bere až příliš vážně a chybí tu trochu větší uvolněnost, lehkost a občas snad jen letmý úsměv, jenž by z hnětení těsta nedělal tak dramaticky osudový a existenciální akt. A možná, že po finálním záběru dostanete chuť někoho blízkého políbit nebo si dát alespoň větrník či kokosku. A to je pocit, za nějž bych rád poděkoval. A doporučil ho bez odkladu  realizovat.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Muse přepustili své jméno na sítích AI agentovi. Ironie, zní od fanoušků

Britská skupina Muse změnila názvy svých účtů na sociálních sítích. K čtyřpísmennému jménu přibylo slovo „band“. Důvodem je shoda jména kapely s názvem nového AI nástroje společnosti Meta. Část fanoušků nenechává bez komentáře ironii, že rockeři zpívající o úzkostech z rostoucího vlivu technologií ustoupili technologickému konglomerátu.
před 12 hhodinami

Hrad vystaví korunovační klenoty a připomene Habsburky na českém trůně

Pražský hrad opět veřejnosti zpřístupní české korunovační klenoty. A to v rámci výstavy, která sleduje osud těchto symbolů české státnosti počínaje nástupem Habsburků na český trůn před pěti sty lety.
před 15 hhodinami

V Benátkách uvedli film Naza o zabíjení Palestinců v Gaze

Na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách měl premiéru očekávaný dokumentární film Naza o válce v Pásmu Gazy od izraelských tvůrců Juvala Abrahama a Rachel Szorové. Tvůrci na tiskové konferenci řekli, že chtěli ukázat, jak zevnitř vypadá izraelský systém zabíjení Palestinců. Ve filmu anonymně vystupují izraelští vojáci a příslušníci tajných služeb, kteří popisují plánování vojenských operací v Pásmu Gazy včetně toho, jak se počítá s civilními oběťmi, napsala agentura Reuters.
před 18 hhodinami

Závišův kříž vydal další tajemství. Vědci objevili druhou relikvii

Vědci při novém průzkumu Závišova kříže z vyšebrodského kláštera objevili další relikvii. Jde o část dřeva, která se podle badatelů po staletí dotýkala hlavní relikvie – údajného úlomku kříže, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus. Výzkum zároveň přinesl nové poznatky o drahokamech i dalších relikviích ukrytých uvnitř památky.
10. 9. 2026

Goethe ano, Bauhaus ne. AfD si může vyzkoušet vlasteneckou kulturu v praxi

Po vítězství Alternativy pro Německo (AfD) v zemských volbách v Sasku-Anhaltsku zaznívají od zástupců německé kulturní sféry obavy, jaké důsledky bude mít volební výsledek pro kulturu. Tím spíš, že AfD má silnou podporu i celostátně. Strana považovaná německou tajnou službou za prokazatelně pravicově extremistickou se netají tím, že upřednostňuje „vlasteneckou kulturní politiku“.
10. 9. 2026

Nebezpečné vztahy ve Slováckém divadle si zahrávají s city

Slovácké divadlo rozehrává milostné intriky francouzské aristokracie. Do repertoáru poprvé zařadilo Nebezpečné vztahy. Inscenace vychází z románu z osmnáctého století, který se dočkal řady divadelních i filmových zpracování.
9. 9. 2026

VideoBydžovská předvede Tango v Činoherním klubu

Herečka Zuzana Bydžovská se vrací do Činoherního klubu. Pražská scéna s ní v premiéře uvedla inscenaci Tango, kterou v šedesátých letech napsal polský dramatik Sławomir Mrożek. Je to hra o rozpadlé rodině, ve které se střetávají tři generace. Každá představuje jiný světonázor a jiný postoj ke svobodě. Inscenaci z šedesátých let divadlo posunulo do nedaleké budoucnosti. Svobodomyslní rodiče revoltují, potomci touží po řádu a pravidlech. Tango možná začíná jako groteskní komedie, ale postupně se mění v drama.
8. 9. 2026

Enterprise poprvé vzlétla před 60 lety. Otestujte si znalosti fenoménu Star Trek

Americký televizní seriál Star Trek se několikrát zapsal do dějin. Sága posádky lodi Enterprise putující vesmírem pod vedením kapitána Jamese Kirka divákům ukazovala například to, že mohou spolupracovat tvorové různých ras. Star Trek byl také prvním pořadem, ve kterém běloch políbil černošskou ženu. Když se přitom před šedesáti lety, 8. září 1966, objevil na obrazovkách první díl dnes už legendární série, na velký úspěch to nevypadalo.
8. 9. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.