
Zemřel herec Vladimír Brabec
„1. 9. 2017 večer ukončil svou životní pouť Vladimír Brabec. Vzpomeňte si na společně prožité chvíle. Popřejte svobodu a mír jeho duši. Děkujeme všem, kteří v posledních letech pomohli svou přítomností nebo myšlenkou. Rodina Brabcova,“ napsala Léna Brauner na Instagramu.
Klasická dramata i muzikály
Z Národního divadla odešel v květnu 1975, když ho přímo při představení Cyrana z Bergeracu postihl infarkt. Stal se členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov, chyběli mu však diváci, a tak se opět vrátil na prkna první scény, kde setrval až do roku 1994, kdy po neshodách s vedením odešel. Poté hostoval například v Hudebním divadle Karlín nebo v muzikálech pražského divadla Broadway.
Případ majora Zemana
Vedle divadla se již od konce 40. let objevoval ve filmu, spíše však v menších rolích. Naopak televizní produkcí se proslavil vůbec nejvíce – role policisty Jana Zemana v normalizačním seriálu ze sedmdesátých let 30 případů majora Zemana se stala jeho životní. Příslušníka SNB hrál, přestože nikdy nevstoupil do strany. Seriál, který falšoval dějiny, manipuloval událostmi a šířil komunistickou propagandu, mu, jak říkal, přinesl slávu, ale zároveň zničil život.
„Prvních deset dílů byly obyčejné detektivky, pak teprve následovaly ty další a já přestal být Vladimírem Brabcem. Režiséři mě neobsazovali a nechtěli vyndat z toho zemanovského šuplíku. Na začátku jsme netušili, do čeho jdeme – a pak z toho nešlo utéct,“ komentoval Brabec své účinkování v seriálu před lety ve své televizní 13. komnatě.
Nezanevřel na něj ale rozhlas. „Pracujete jenom hlasem, nevidí vám ksicht,“ měl pro to jednoduché vysvětlení Brabec. „Kdežto když budu hrát pana učitele, tak pan režisér řekne: vždyť on vypadá jako major Zeman.“ Jeho hlas je známý i z dabingu, namluvil například Jacka Lemmona v komedii Někdo to rád horké, Harryho Morgana v seriálu M*A*S*H nebo Rogera Moora jako Jamese Bonda. Mluvil také Seana Conneryho, Marlona Branda nebo Anthonyho Hopkinse. Za celoživotní mistrovství v dabingu obdržel v roce 1998 Cenu Františka Filipovského.