Praha - Šarm, elegance, ironie k sobě a druhým, smysl pro humor, laskavost, životní nadhled, malá velká herečka. To se vybavuje kolegům, přátelům i nejvyšším představitelům České republiky, když vzpomínají na Jiřinu Jiráskovou. Zemřela dnes ve věku 81 let, lékař na místě určil, že příčinou úmrtí bylo stáří. Pražské Divadlo na Vinohradech vyvěsilo odpoledne černé vlajky. Někdejší ředitelka i herečka na jeho jevišti vytvořila během šesti desítek let 115 rolí. Poslední rozloučení s herečkou by mělo proběhnout právě v tomto divadle. Česká televize Jiřinu Jiráskovou připomene dnes na Jedničce filmem Zámek v Čechách od 20:00 a pořadem Neobyčejné životy od 21:30.
Velká herečka a dáma, které nechyběl šarm, elegance ani humor
Václav Klaus, prezident: Odešla nejen výrazná umělkyně, ale i skvělý člověk a občan. (…) Definitivní uzavření jejího bohatého života, který díky jejímu výjimečnému talentu a pracovitosti přinášel tolika lidem a tolika generacím radost a hluboké umělecké zážitky, mě pochopitelně zasáhlo. (…) Nebála se říkat nahlas své názory, ačkoli jí to v uměleckém mainstreamu jistě nedělalo dobře. Byla člověkem do nepohody. Vážil jsem si jí jako občanky, umělkyně i vzácného člověka. Proto jsem jí také udělil státní vyznamenání. Bude nám všem, celé české kulturní veřejnosti i mně osobně, velmi chybět.
Petr Nečas, premiér: V její osobě odešla jedna z nejnadanějších hereček českého divadla a filmu, paní umělkyně, která rozdávala radost generacím českých diváků, ale také žena vysoké osobní statečnosti.
Jiřina Bohdalová, herečka: Odešla mi moje nejstarší kamarádka, taková herecká sestra. Moudrá, vzdělaná, se smyslem pro humor, který nás spojoval. (…) Odešla, abych to řekla krátce, jedna z nejlepších žen mého života.
Daniela Kolářová, herečka: Jiřina byla báječná herečka, měla smysl pro srandu, pro ironii. Je jí škoda. Moc mě to mrzí.
Jaroslav Sedláček, filmový publicista a hlavní dramaturg Filmového centra ČT: Byla to dáma každým coulem, řekl bych až šlechtična, jakkoli modrou krev neměla. Pokud jde o filmové role, dokázala zahrát jak baronku ve filmu Jiřího Hubače Zámek v Čechách, který je jedním z nejlepších filmů, jejž podle mě vůbec natočila, a zároveň dokázala zahrát nejposlednější zdravotní sestřičku. Zvládala hrát jak na lodičkách, tak v gumácích.
Jiří Strach, režisér: Jiřina Jirásková patří k hercům, kteří jsou schopni zahrát všechno. Od ústředního topení až po královnu, její rozsah je neuvěřitelný, což obdivuji - a proto ji jako režisér rád obsazuji. Druhá věc, kterou na ní obdivuji, je lidská stránka. S ní je totiž moc dobře být - na place, v kavárně, u ní doma. Hodně z ní čerpám zkušenosti, vnitřní síly. Znamená pro mě jakýsi přesah k předcházející generaci, kterou já už nepamatuji. K těm Menšíkům, Sovákům i velkým režisérům, jakými byli Karel Kachyňa či Martin Frič. (…) Budu na ni vždycky vzpomínat i pro její laskavo-ironický humor. Já jsem u ní v pátek navečer byl a přinesl jsem jí zprávu o této nominaci. Tak jsem viděl její poslední úsměv v životě.
GALERIE
videogallery_297302
Herečka Veronika Žilková říkala Jiráskové mamá, zatímco ona ji oslovovala jménem květiny - podbílku šupinatý. Žilková vzpomíná: Je to už třicet let, kdy ve filmu Samorost hrála moji maminku. Moje přezdívka vznikla na jedné z procházek horským údolím, kde jsme poznávali kytky. Tam vzniklo naše přátelství. Když byla na mé svatbě, darovala mi perly - zrovna včera jsem je měla na křtu svého prvního vnuka.
Martin Stropnický, herec a bývalý umělecký šéf Divadla na Vinohradech: My jsme to měli s Veronikou u paní Jiráskové moc dobré. Ona nás měla nějak ráda a s Veronikou točila už dávno. Veronika jí říkala mami. Paní Jirásková měla velký podíl na tom, že jsem se k divadlu vrátil. (…) Byla to vtipná a sarkastická dáma, měla to, čemu bych řekl pánský humor, byla schopna čelit sarkasmům Miloše Kopeckého nebo Vlastimila Brodského.
Jiří Menzel, režisér: S Jiráskovou jsem měl hodně zážitků. Už když hrála Annu Frankovou, to je přes šedesát let. Pak jsme spolu zažili hodně v divadle a také na festivalech. Byla to taková chytrá holka, která nezkazí legraci.
Hana Maciuchová, herečka: V posledních letech ztrácela sílu, takže už neměla radost na jeviště chodit. O prázdninách jsem se s ní sešla a jejím jediným přáním bylo odejít, že už jí nebaví žít. Dnes se jí splnilo přání.
Vladimír Just, divadelní kritik: Na Vinohrady nastoupila v nějakých dvaceti letech v době, kdy se z toho stala skutečně velká armádní scéna, a ona se svou drobounkou postavou si nevěděla s tím patosem rady. A měla smůlu i štěstí, protože se tak tomu patosu vyhnula a oni jí pak začali dávat klukovské role. Začala hrát tak zvaně klukandy a kalhotkové role. (…) A tuhle ironii a odstup, určitý handicap, pak bezvadně zúročila v šedesátých letech.
Věra Míšková, filmová kritička: Měla v sobě sarkasmus, ironii a sebeironii. Její nejsilnější hereckou parketou byla její proměnlivost.
Tomáš Töpfer, ředitel Divadla na Vinohradech: Víte, herci jsou pověrčiví a vždycky, když si ta zubatá s kosou vezme někoho, tak umírají ve třech. Před nedávnem to byl Radek Brzobohatý, před několika dny Tonička Hegerlíková. Doufám, že si vinohradské divadlo vybralo tu smolnou trojici právě Jiřinou Jiráskovou. (…) Budu na ni vzpomínat jako na svou maminku. I proto, že právě začala Česká televize vysílat reprízu dvaapadesátidílného seriálu Život na zámku, ve kterém jsem tři roky hrál jejího syna a říkal jí: mami. V tomto duchu jsem jí občas posílal pohledy. Měla mě za svého syna - zkrátka od tohoto seriálu už nám to zůstalo.