Holky ze sirotčince sice říkaly, že strašidelná hodina začíná o půlnoci, ale Sofie dobře ví, že je to až kolem třetí, kdy je jediná vzhůru, jako tehdy, kdy jeho obří stín zaclonil lucerny a obrovitá ruka se protáhla oknem do jejího pokoje. Zavinila si to sama, protože porušila základní pravidlo: Nikdy nevstávat z postele, nechodit k oknu a neodhrnovat záclony! Tak začíná příběh nazvaný Obr Dobr, který potvrzuje další pravidlo, že Steven Spielberg nikdy nenatočí prvoplánově blbý film.
Tenhle obr zrovna moc nenarostl, jen nějakých osm metrů, a je to vegan, který se na rozdíl od masožravých soukmenovců z Obří země cpe zeleninou a nežere malé děti. Tím si však Sofie nebyla úplně jistá, takže se (jakkoli je to odvážná holka) zpočátku možná malinko bála. Z londýnského sirotčince je to do Obří země kus cesty, ale obřími skoky jste tam raz dva. A vypadá to, že tu s tímhle dobromyslným kolohnátem, který chytá sny a pak je speciální trumpetou fouká dětem do pokojů, stráví zbytek života.
Staré dobré časy Hooka a E. T.
Klika je, že je to opravdu moc hodný obr, jak ostatně signalizuje název originálu, jenž zní The BFG (Big Friendly Giant), který inovativní český překlad změnil na Obra Dobra, jenž zejména v pátém pádě, kterým (ve filmu poměrně často) voláme Obře Dobře, zní poněkud kostrbatě.
Sofie a její nový kámoš se dali rychle dohromady hlavně proto, aby svět zbavili devíti lidožravých obrů, kteří gastronomicky ujíždějí na člověčině. Jmenují se Flákožrout, Kostikřup, Drtichlap, Děckožvyk, Chroustomas, Chlemtohrd, Děvozmar, Krvešpunt a Řezníček, jsou urážkou obřího rodu a je jasné, že své stravovací návyky jen tak nezmění!
Knihy pro děti jsou v tvorbě Roalda Dahla nepřehlédnutelné a na některé z nich si už filmaři troufli, například Burtonův Karlík a továrna na čokoládu nebo Fantastický pan Lišák od Wese Andersona. V roce 1989 jsme se dočkali animované verze The BFG, což bylo zahřívací kolo, než do téhle látky šel Steven Spielberg, který představil svoji hranou verzi na letošním mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. Snad chtěl po úspěšném Mostu špionů změnit žánr a připomenout si staré dobré časy Hooka a E. T.
Stylově mu u toho pomáhá stará dobrá parta: Janusz Kaminski za hodně barevnou kamerou, soundtrack Johna Williamse a Melissa Mathisonová, která je podepsána pod scénářem. Premiéry se nedožila a je jasné, komu svůj (prozatím) poslední spektákl Spielberg dedikoval. Výsledkem je řemeslně bezchybná fantasy o dvou osamělých outsiderech pro (skoro) celou rodinu. V její nabídce je od všeho trochu a její slabinou je právě to, že by tu mělo být od všeho (kromě stopáže) ještě o něco víc. Tak, aby Obr Dobr trochu rozpačitě nepůsobil, že vlastně nikam nechvátá, místy tak trochu přešlapuje na místě a nezačal (zejména v některých konverzačních pasážích) lehce nudit a ty méně trpělivé dokonce prudit.
Dobrodružný, laskavý a úsměvný
A to si jeho protagonisté nezaslouží, zejména obr Marka Rylance, který slyší všechna tajná šeptání světa a jehož projev by vyžadoval zručného logopeda, jenž by ho ale spolu s jeho novotvary zbavil i jeho svérázu. Rozsah jeho filmového herectví je úctyhodný, neboť sahá od Jaye v artovém, intelektuálním pornu Intimita přes oscarového ruského agenta Rudolfa Abela v Mostu špionů (kde padl Spielbergovi evidentně do oka) až po CGI Obra Dobra, jehož vlídný kukuč je výrazem maximální dobroty.
Zato sympatie k přemoudřele statečnému děvčátku Sofii (až příliš spořádaná Ruby Barnhillová) jsem, přiznávám, ze sebe musel povinně dolovat. To ale nic nemění na tom, že triky jsou bezchybné (za sto čtyřicet mega je to povinnost), atmostéra místy podmanivá a celkový mix spielbergovsky dobrodružný, laskavý a úsměvný.
Zejména děti si to s touhle dvojkou budou užívat, čímž nechci naznačovat, že je to opus úplně infantilní. Navíc se s ním slušně popasoval i český dabing, který to neměl jednoduché. Obr Dobr nepatří ke Spielbergovým vrcholům, ale ostudu mu neudělal. Vlastně vám přeje, aby všichni vaši obři byli jenom dobří a nafoukali vám v noci jenom hezké filmové sny, které budou znít jako někdo, s kým se máte rádi.
