Končí věk rytířů, začíná věk diplomacie. A je třeba hodně taktiky, aby korunní princ Karel získal Hlas pro římského krále. Televizní snímek podle scénáře a v režii Václava Křístka sleduje budoucího „otce vlasti“ na cestě k jeho prvnímu velkému politickému úspěchu. Diváky ČT1 přizve k rodinným a státnickým intrikám v neděli 15. května od 20:00. U příležitosti 700. výročí narození Karla IV.
Toho bohdá nebude, aby Karel IV. získal Hlas pro římského krále. Nebo bude?
„Karlova doba je dobou, kdy končí středověk, éra velkých, soběstačných vládců a přichází éra politiky a dojednávání,“ uvádí do příběhu Václav Křístek.
V dusném červencovém dni léta páně 1346 se poblíž města Rhens scházejí kurfiřti římské říše k volbě nového krále. Jediným kandidátem je markrabě moravský Karel. Každý z volitelů má důvody, proč mu hlas dát i nedat. A než dospějí k rozhodnutí, diváci se dozvědí, co výsledku předcházelo.
Reportáž: ČT dává Hlas pro římského krále (zdroj: ČT24)
Padl Karel IV. daleko od stromu?
„Film pojednává o Karlově mládí, poněkud komplikovaném vztahu s otcem a končí jeho volbou za římského krále,“ shrnuje režisér děj stominutového snímku.
Právě Karlův otec, český král Jan Lucemburský, je nevyzpytatelným jazýčkem na vahách. Mimo jiné kvůli jeho dlouhodobému spojenectví s císařem Ludvíkem Bavorem. „Laik zná příběh tak, že Karel IV. byl velký panovník a pozvedl Čechy, které předtím ovládal jeho táta. O Janovi se říkalo, že je král cizinec, pořád válčí v cizině a o Čechy se nestará, náš pohled na něj je ale trochu jiný,“ prozradil Křístek.
GALERIE
Stanislav Majer (Jan Lucemburský), Hana Vagnerová (Eliška Přemyslovna)
Platí nicméně, že Karel se musí prosadit ve vztahu s dominantním rodičem, aby spletitými cestami dosáhl svého prvního velkého politického úspěchu.
Hlas pro římského krále nedělá z Karla IV. karikaturu, neživého vladaře nebo pitoreskní ilustraci. Představí ho divákům jako velkého státníka, jehož systematická rozhodnutí a umění diplomacie jednou provždy změnila tvář tehdejší Evropy.
Spíš strasti než slasti otce vlasti
Jana Lucemburského ztvárnil Stanislav Majer, jeho syna Kryštof Hádek. Tereza Voříšková se převtělila do Karlovy první ženy Blanky z Valois, která je svému manželovi oporou. „Snažili jsme se jejich vztah hrát civilně. Jako vztah dvou lidí, kteří se mají rádi a mají před sebou velké starosti. Nechtěli jsme upadnout do patosu,“ uvedla herečka.
Tvůrci se vyhýbali nejen patosu. Minula je i nadsázka a humor, s nimiž byl zatím Karel IV. ve filmech především zpodobňován. Ať už v muzikálu Noc na Karlštejně nebo ve snímku Slasti otce vlasti, který podobně jako Hlas pro římského krále zachycuje dobu Karlova mládí a vladařských začátků.
V moderní době je tendence velké postavy zesměšňovat nebo zpochybňovat, což my nedělali. My vysekli poklonu našim dvěma velkým panovníkům.
Jan Lucemburský není ve filmu slepý jen „jako“
Dobové drama se natáčelo na čtrnácti místech, například na Křivoklátě, Zvíkově či Švihově. Navrženo a ušito bylo dvě stě historických kostýmů, z masek byla nejnáročnější ta pro Jana Lucemburského. „Jan je polovinu filmu téměř slepý, pak už úplně, takže Stanislav Majer musel nosit speciální čočky a opravdu nic neviděl,“ prozradil Křístek.
Bylo to opravdu tak? Rozhovor s historičkou Evou Doležalovou
Vy jste se na přípravě filmu podílela. Jak se na takový dobový snímek dívá historik?
Pro historika je práce na takovém projektu velmi náročná, protože si uvědomuje, jak je těžké vměstnat do devadesátiminutového příběhu drama, napětí, a přitom být věrný historickým faktům. Historici přece jen nevědí úplně všechno, když se filmaři ptají na naprosté detaily.
Jaká otázka vás zaskočila nejvíce?
Jsou to věci, které se vztahují ke Karlovu ranému dětství, které známe vlastně jen z jeho vlastního životopisu Vita Caroli. Ten se také stal podkladem pro filmový příběh. Mezitím je spousta temných míst, která se autoři filmu pokusili dovysvětlit, a hlavně ukázat, a to já shledávám na tom filmu asi nejzajímavější, poměrně temperamentní a dynamický vztah mezi opomíjeným českým králem Janem Lucemburským a jeho synem Karlem.
Byla tahle epizoda pro Karla IV. důležitá?
Naprosto určující byla role Jana Lucemburského. Celá volba Karla IV. za římského krále byla obrovským politickým a diplomatickým dílem třech Lucemburků: v pozadí stojí především Jan Lucemburský, potom ještě Karlův strýc Balduin Lucemburský a rostoucí „otec vlasti“ Karel IV.
Historička: Karla IV. si příliš idealizujeme (zdroj: ČT24)
Mají v tom všem nějakou roli i Čechy?
Čechy v tom mají velmi důležitou roli, protože Jan Lucemburský do této hry vstupuje především z pozice českého krále, který drží v ruce jeden volitelský hlas. A tím pádem může přispět k volbě svého vlastního syna. Ale musel se pro to rozhodnout. Ve filmu se objevuje právě toto napětí, ukázání toho, že vztahy mezi Janem a Karlem nebyly jednoduché, že není úplně jasné od počátku, jestli Karel bude tím, koho Jan podpoří vlastně proti sobě.
Jeden z dokumentů ZDF prezentoval Karla jako německého krále. Dá se říct, jestli byl Čechem, nebo Němcem?
Karla IV. musíme vidět především jako českého a římského krále bez úplně čisté národní příslušnosti. I když to, co určovalo ve středověku národ, byl jazyk, historická tradice a příslušnost k zemi, a Karel IV. toto všechno přijal za své: přihlásil se k přemyslovské tradici, stal se českým králem, a uměl dokonce i česky.
Na kolik si Karla IV. idealizujeme?
Idealizujeme si ho až příliš. Nechci Karla IV. shazovat, byl to opravdu výjimečný státník, výborný diplomat a taktik, ale na druhou stranu také velmi pragmatický vládce, který poznal neřešitelnou situaci a dokázal z ní ustoupit nebo přestat naléhat na své protivníky.