Recenze: Ducha lze najít i ve slovech. Mrazivý Spotlight vydá za deset stříleček

Spotlight jsou Všichni prezidentovi muži 21. století (zdroj: ČT24)

Film Spotlight byl největším překvapením letošních Oscarů. Snímek si odnesl dvě zlaté sošky, včetně té za nejlepší film. Příběh vypráví o skupině novinářů z The Boston Globe, kteří v roce 2002 odhalili masivní skandál zneužívání nezletilých představiteli místní arcidiecéze. Případ neměl dopad pouze na pár obviněných duchovních, ale otřásl celou katolickou církví. Posoudit kvality filmu mohou od 7. dubna poprvé i čeští diváci.

Ve Spotlightu nevybuchují auta, nekoná se dramatická honička mezi kněžími a novináři. Tady se pletichy dějí „na úrovni“– v elegantních saloncích s tlumeným světlem, skrze letmé úsměvy, nenápadné doteky a nuance. Film je velmi dialogový, na diváka chrlí hodně jmen a požaduje po něm maximální soustředěnost, aby si všechny linky pospojoval. Vyjde mu znepokojivá skládačka, která je o to děsivější, protože se skutečně odehrála.

Ojediněle se o případech sexuálního zneužívání katolickými kněžími hovořilo ještě před vyšetřováním týmu Spotlight, avšak až jeho pečlivé vyšetřování odhalilo skutečný rozsah kněžských zločinců. Podíl církve samotné na ochraně svých členů před justičním systémem je vskutku alarmující. Při závěrečném výčtu měst, kde se na zneužívání také přišlo, mrazí. Pokud by chtěl ateista jediným slovem vysvětlit, proč je nevěřící, stačil by mu právě argument: Spotlight.

Bez tužky a papíru ani ránu

Režisér Tom McCarthy věděl, že do rolí novinářů musí právě kvůli množství dialogů obsadit výrazné osobnosti. Celá čtveřice investigativního týmu v čele s Michaelem Keatonem strávila s živými vzory čas a pečlivě studovala jejich gesta i chování. Nejlepší výkon odvádí právě Keaton, který si přisvojil bostonský přízvuk, a Mark Ruffalo, jehož touha po spravedlnosti je nakažlivá. Bohužel ne pro všechny. Tým potvrdil, že přes vidinu vlastního profitu jsou lidé schopni obhájit a zakrýt cokoliv, dokonce i něco takového jako ubližování dětem.

Oscarový film s sebou přináší také nostalgii investigativní novinařiny, která v současnosti dost skomírá. Doba, kdy nejlepší přítel každého žurnalisty byly tužka, notes a přesvědčovací schopnosti, je dávno pryč. Pokud se chtěli reportéři něco dozvědět, zavrtali nos v knihovně či v archivech nebo museli zvednout zadek a za zdrojem osobně dojít. Osobní kontakt byl v této kauze navíc esenciální.

Spotlight je precizně natočený snímek. Jeho největší chybou je snad logo chipsů, které se začalo používat až o jedenáct let později. Dává určitou naději, že spravedlnost dřív nebo později jednou dostihne i ty nejvyšší, a o to větší dopad bude mít. Film se vyhnul bulvární kontroverzi, neblábolí a předkládá věcné důkazy. Oscary si jednozačně zaslouží.