Už se vám také stalo, že na vás po zapnutí televize třásli zadkem dva chlápci v barevných slipových plavečkách? A co hůř, ještě ke všemu o sobě prohlašovali, že jsou sexy a ví to? Seznamte se s dnešní „modlou“, americkou dvojicí LMFAO, která přijela do Prahy objasnit, co momentálně reprezentuje klasický konzum tohoto století. Jak jinak než ve velkém stylu.
Lekce party pozérství: vyučují LMFAO
Ano, tolik lidí by se do Sasazu skutečně nevešlo, napadalo při pohledu na zaplněnou plochu Tisport areny v Holešovicích. Při jednorázovém projití davem se toho taky dalo zažít víc než za dva dny na Matějské pouti. Dívky na podpatcích v minisukních balancovaly vedle zuřivě vystylovaných protějšků, sem tam proběhla skupinka s afro parukami podle vzoru hlavních hvězd nebo vám oči zaslepili co nejbarevněji a nejšíleněji oblečení lidé ve svítících brýlích. Jestli vás to ještě netrklo, image je tady hlavní, o muziku už zas tolik nejde.
Což ostatně dokázali i jedni z mnoha rozehřívačů Far East Movement. Elektro popová čtveřice jasně vyhranila styl, jakým se bude večer ubírat - barvy a tanec. Hodně mluvili, ale pokud člověk anglicky nerozuměl, obešel se i s ohromující slovní zásobou skýtající „girl“, případně „lady“ nebo „baby“, dále pak „sexy“, „party“ a „dance“. Příchozí se potáceli ve víru dunivého tance dle hudby, již nejčastěji slyší v rádiu, tudíž to musí být záruka kvality. Za vším tím pozlátkem se však jasně rýsovala tristní póza.
„LMFAO je super kapela a naší misí je už od začátku změnit celý svět v jednu velkou party planetu, v jednu velkou show!,“ říkají LMFAO. Tuto ideu však nakonec přijel prezentovat jen jeden z dua, protože člen Sky Blu kvůli vyhřezlým plotýnkám zůstal doma. „Party people“ jeho absenci ale snadno překousli. Zbylý Redfoo jim okolo jedenácté totiž naservíroval koktejl plný nafukovacích palm, žiraf a překombinovaných oblečků. Yeah baby.
Kousky „Yes“, „Sorry for party rocking“ či „Party rock athem“ probouzely v lidech skrytého ducha Evropy 2. Jako ovečky poslušně bečely podle toho, jak Redfoo pásl. Nutno říci, že si s kočírováním celého večera královsky poradil. Na pódiu se navíc bylo na co dívat, show jako takovou měla kapela vymyšlenou do puntíku. Tanečníci měnili kostýmy každou druhou skladbu, zatímco jim do zad „šajnila“ obří obrazovka promítající (jak jinak) než pestrobarevné motivy.
Nikomu neupírám hudební vkus. Ať si každý poslouchá, co jest libo. Nepatřím mezi ty, kteří tvrdí, že je taneční muzika o ničem. Jenže právě ona muzika by měla být na prvním místě! LMFAO do popředí vyzvedávají cokoliv, jen ne ji. Pak si posluchač najednou uvědomí, že dupe nožkama na stále stejný disco podkres, v němž se akorát mění efekty. Okořenit to party ideou byl vynikající tah, protože – kdo přece nemá rád večírky? Koncert byl ale bohužel jen pestrobarevnou atrakcí, která chce z příchozího vytáhnout co nejvíc peněz a ještě mu namluvit, jak je vlastně „cool“.