Zemřel Josef Škvorecký, autor Zbabělců či Tankového praporu

Toronto – Ve věku 87 let zemřel v kanadském Torontu Josef Škvorecký. Český spisovatel a nakladatel, který od roku 1969 žil v Kanadě, si literární nesmrtelnost zajistil románem Zbabělci, je ale i autorem úctyhodné řádky próz, několika filmových scénářů, nepočítaně článků, studií a esejí.

O Škvoreckého smrti informoval kanadský server The Globe and Mail, podle něhož spisovatel ve zdejší nemocnici Princess Margaret Hospital dnes brzy ráno místního času podlehl rakovině. Pohřeb se podle jeho spolupracovníka Václava Krištofa neplánuje. „Za nějaké dva až tři měsíce se uskuteční rozloučení v Torontu, pravděpodobně na univerzitě ve spolupráci s ambasádou,“ uvedl.

Osobnost Josefa Škvoreckého připomene ČT dnes ve 20:50 na ČT2 dokumentem Gentleman Josef Škvorecký a zítra 4. 1. ve 21:30 pořadem Krásný ztráty.

"Každý, kdo je hodný jména spisovatel, žije z toho, co zažil do svých 18 let, protože to je život, kdy máte ještě čerstvou duši. Když zestárnete, už to není tak intenzivní, to už skoro všechno člověk zažil. To je alespoň můj případ," prohlásil před svými osmdesátinami Škvorecký.

  • Petr Kroutil (Danny Smiřický) a Aňa Geislerová v seriálu Prima sezona (1994) zdroj: ČT
  • Vojtěch Dyk jako Danny Smiřický ve filmu Rytmus v patách na motivy Josefa Škvoreckého (2010) zdroj: ČT

Narodil se 27. září 1924 v Náchodě a byl okouzlen literaturou, jazzem a dívkami stejně jako hrdina jeho nejslavnějšího románu Zbabělci Danny Smiřický, který se objevuje i v jiných Škvoreckého prózách. Hned na počátku spisovatelské dráhy jej nastupující totalitní režim v tehdejším Československu přinutil psát do šuplíku, knihy mu vycházely s letitými prodlevami. „Žádná z knih, které jsem napsal jako mladý muž, tehdy nevyšla; až mnohem později,“ svěřil se.

I své zřejmě nejznámější dílo – Zbabělce – psal Škvorecký do šuplíku. Vznikalo po únorovém puči 1948 až 1949, v knihkupectvích se ale objevilo až o deset let později. Román vyvolal přímo negativní kritickou smršť. Recenzenti ho přirovnávali k červivému ovoci či k prašivému kotěti. „Myslel jsem, že mě budou kritizovat po stránce umělecké, že mně budou říkat, že to je naturalistické. V životě mě nenapadlo, že by ze mě udělali takového vlastizrádce, zaprodance kapitalismu,“ uvedl Škvorecký v pořadu GEN v roce 1993.

Během 60. let se stal jedním z nejčtenějších českých spisovatelů. V době, kdy se nakrátko uvolnily politické poměry, mu vyšla mimo jiné díla Legenda Emöke (1963), Konec nylonového věku (1968), Hořkej svět (1969) či Lvíče (1969). V roce 1966 vydal také první díl detektivních příběhů s poručíkem Borůvkou.

„Škvorecký měl od konce 40. ket v šuplíku stohy rukopisů, které ani v tzv. zlatých šedesátých nemohly vyjít. A řekl bych, že detektivky – kromě toho, že se potýkal s mimoliterárními následky vydání Zbabělců – začal psát tak trochu z nouze nebo ze zábavy a že to byla taková náhradní existence. Je to jiná, ale stejně dobrá kvalita jeho umění,“ poznamenal Michael Špirit, literární kritik, editor spisů Josefa Škvoreckého.

  • Knihy Josefa Škvoreckého zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/32/3169/316873.jpg
  • Knihy Josefa Škvoreckého zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/32/3169/316872.jpg
  • Knihy Josefa Škvoreckého zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/32/3169/316871.jpg
  • Josef Škvorecký / Zbabělci zdroj: Nakladatelství Lidové noviny http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/32/3168/316719.jpg

V roce 1969 odešel Škvorecký s manželkou Zdenou Salivarovou do exilu. Sen poznat Ameriku se mi splnil díky Brežněvovi, říkával spisovatel s humorem. Usadili se v kanadském Torontu, kde založili vlastní nakladatelství '68 Publishers. Vydávali českou a samizdatovou literaturu, díky jejich úsilí vyšly více než dvě stovky knih doma zakázaných autorů. 

„Když si uvědomíme, jaká byla situace těch dvacet let v Československu, kdy tu byly likvidovány celé generace autorů, kteří byli najednou bez možnosti publikovat, tak oni těmi 242 knížkami zachránili českou literaturu a svým způsobem českou kulturu,“ domnívá se vedoucí kulturní rubriky Lidovných novin Jiří Peňás. 

Prvním počinem byl Škvoreckého román Tankový prapor (1971). Ke Škvoreckého stěžejním dílům se řadí i romány Mirákl (1972) a zejména Příběh inženýra lidských duší (1977). Pro Škvoreckého netypické byly historické romány Scherzo capriccioso (1983) a Nevěsta z Texasu (1993).

  • Lubomír Lipský jako detektiv Borůvka (1969) zdroj: ČT
  • Vlastimil Brodský v tragikomické frašce na náměty J. Škvoreckého Farářův konec (1968) zdroj: ČT
  • Viktor Preiss a Ingrid Timková ve filmové adaptaci Škvoreckého novely Legenda Emöke (1997) zdroj: ČT
  • Eine kleine Jazzmusik - filmový přepis povídky J. Škvoreckého (1966, režie: Z. Zemanová) zdroj: ČT

„Síla Škvoreckého knih je v určité mladosti, která přetrvává věky, byť to zní trošku banálně, v jazykovém vtipu, v přirozeném zakotvení v česko-anglickém prostoru, v touhách, které znamenají budoucnost, již Škvorecký v době psaní Zbabělců nemohl tušit, ale předpovídal ji v několika narážkách v textu docela živě a jasnozřivě,“ upozornil Špirit.

K literárnímu dění přispíval Škvorecký i jako profesor americké a moderní anglické literatury na Torontské univerzitě, dlouhá léta vedl kurzy tvůrčího psaní, překládal. Podle jeho knih nebo scénářů také vznikla řada filmů a seriálů. Patří k nim snímky Farářův konec, Flirt se slečnou Stříbrnou, Zločin v šantánu, Tankový prapor, Prima sezona či seriál televizních detektivek Hříchy pro pátera Knoxe.

Po roce 1989 byla Škvoreckému za jeho literární činnost udělena řada ocenění. Spolu se Zdenou Salivarovou obdržel v roce 1990 Řád Bílého lva III. třídy, o devět let později Státní cenu za literaturu. Do vlasti naposledy zavítal v roce 2004, kdy převzal Cenu Jaroslava Seiferta. Škvoreckého jméno nese v Česku gymnázium, vysoká škola i jedna z literárních cen.

Reportáž Petra Viziny (zdroj: ČT24)

Řekli o Josefu Škvoreckém

Jiří Stránský, spisovatel a scenárista: Měl cosi, co ho život naučil a co on s velkou radostí prohluboval, a to byl nadhled a – navzdory všemu, co musel zkusit – i laskavost a úcta k názorům druhého. To by mělo být někde vytesáno, aby se lidé na to čas od času podívali nebo si aspoň něco od Josefa Škvoreckého přečetli.

Michal Viewegh, spisovatel: Pro mě je to jeden z největších českých autorů minulého století. Vzpomínám si na to uhranutí, když jsem otevřel v osmnácti nebo ve dvaceti letech Zbabělce, jak svobodně jsem se pohyboval v jeho stylu, jak blízké mi byly názory protagonistů románu.

Lenka Procházková, spisovatelka: V '68 Publishers nám Josef Škvorecký umožňoval pronikání našich děl do celého světa, za což se nedá dost dobře poděkovat.

Jiří Dědeček, básník a písničkář: Zůstává za ním jeho neuvěřitelné dílo spisovatelské i vydavatelské a myslím, že starost, jakou věnoval české literatuře v tuzemsku i v exilu, ocení až příští generace.

Karel Hvížďala, komentátor a publicista: Josef Škvorecký znamenal pro naši generaci velký průlom.

Martin Štoll, ředitel Literární akademie: Neodešel jenom člověk, ale i velká osobnost kultury.

Petr Nečas, premiér (ODS): S hlubokou lítostí jsem přijal zprávu o úmrtí spisovatele Josefa Škvoreckého. Velice si vážím jeho přínosu pro českou literaturu a jeho významu pro šíření myšlenek, které symbolizovalo významné exilové nakladatelství '68 Publishers.

Alena Hanáková, ministryně kultury: Jsem přesvědčena, že český národ ztrácí jednoho z nejlepších spisovatelů, který dokázal ve svém díle vystihnout povahu obyčejných lidí, především v době totality.

Vítězslav Jandák, herec a stínový ministr kultury (ČSSD): Považoval jsem pana Škvoreckého za jednoho z největších spisovatelů v této zemi. Zažil jsem ho osobně, když jsme točili Tankový prapor. Je mi líto, že takoví lidé odcházejí, potřebujeme je.