Narodili se ve stejném roce 1922, studovali u stejných profesorů a působili ve stejných sklárnách. Spolu vystavovali a společné byly i jejich první úspěchy a ocenění, třeba za plastiky, vytvořené pro výstavy Expo v Bruselu a Montrealu.
Manželé Roubíčkovi na Špilberku
Manželé Roubíčkovi na Špilberku
08/07
Výtvarnické konfese / René Roubíček
René Roubíček patří k otcům moderního sklářského umění. Jeho vizionářský styl okouzlil tři generace tvůrců a milovníků skla z celého světa. Významně přispěl k tomu, že se sklo začalo používat jako materiál ve volné sochařské tvorbě. Se sklem spojil i novou dimenzi, kterou je volný prostor. Jedna z jeho plastik byla původně určena pro světovou výstavu Expo 2015 v Miláně, vystavená ale bude na Expu 2020 v Dubaji.
„Moje práce se sklem není jako to, že si namyšlený výtvarník nakreslí panáka nebo si udělá podle modelu ze sádry nějaký krásný akt a pak to odleje ze skla. Já naopak jsem začínal vždycky od toho, co to sklo samo dělá a pak mu dával šanci, kam až dojde samo od sebe,“ vysvětluje René Roubíček ve snímku Výtvarnické konfese.
Miluše Roubíčková se vydala jiným směrem než její muž, inspiraci vidí v poezii všedních předmětů, její díla jsou plná laskavosti, humoru a vzpomínek na dětství. Její schopnosti jí už záhy vynesly vysoké mezinárodní ocenění, stříbrnou medaili na milánském Trienále v roce 1957. Modelaci skla autorka zvýrazňuje také působením světla.
„Teď se dokonce začalo hovořit o tom, že maminka začala pop art dřív než Warhol, protože ještě před jeho fazolemi se od začátku 60. let obracela ke všednodenním předmětům a drobnostem, jako je sáček bonbonů nebo pytlík s moukou,“ říká dcera sklářů Michaela Lesařová-Roubíčková, která na výrobu matčiných návrhů dohlíží.
Brněnská výstava předních osobností českého sklářského umění Reného Roubíčka a jeho manželky Miluše Roubíčkové potrvá do září 2015.
