„O tomhle jsem vždycky snila. Abys mě vlastnila, abys mě využívala. Miluji tě a nikdy tě nezklamu! Jsem šťastná, že jsi se mnou. Teď jsi moje. Můžu si s tebou dělat, co chci. Miluji tě, jen to dávám jinak najevo. Co mám udělat, abych ti to dokázala? Věříš mi? Patříš mi! Dokud ti patřím, žiju…“
Pestrobarvec petrklíčový: Magická sadomasochistická artovka
Dvě ženy na odlehlém chátrajícím šlechtickém sídle a jejich vášnivá lesbická touha, složitě naplňovaná skrze bizarní a dopředu dohodnutou BDSM hru (BD – bondage a dominance, DS – dominance a submisivita, SM – sadismus a masochismus). Dvě ženy, opojené svojí vášní a hypnoticky zaklíněné do sebe, prožívající své stejně osvobozující jako bolestné orgasmy, uprostřed velkolepé motýlí sbírky, prostoupené vůní čerstvých mydlinek, v nichž poslušná služka Evelyn (Chiara D'Anna) ručně přepírá kalhotky své dominantní paní Cynthie (Sidse Babett Knudsenová), aby pak byla touto v koupelně (která je ideálním místem pro pissing) potrestána za to, že tak zase neučinila správně.
Pravidelný rituál příkazů, ponižování a udělovaných trestů odměřuje jejich dny, občas přerušené jen přednáškou Cynthie třeba o krtonožce obecné, výjimečně ošklivém brouku, který většinu svého krátkého života tráví v podzemí, odkud vylézá jen v jarních měsících za účelem páření. A vy v tu chvíli, jako aktivní (či spíše naivní) diváci, kteří stále ještě věří, že cokoli, co se odehrává na filmovém plátně, musí mít svůj důvod a intelektuální smysl, hledáte nějaký kontext či alespoň náznak, že se jedná o rafinovanou metaforu, kterou chtěl britský režisér nekonvenčních opusů žijící v Maďarsku Peter Strickland přece jen cosi důležitého (nebo alespoň zajímavého) sdělit.
Řekl bych, že nechtěl, neboť výchozí premisa o nutné a racionální smysluplnosti ekranizovaného v jeho případě rozhodně neplatí. Jeho scénář i režie jsou totiž spíše intuitivní a výsledný tvar je tak často spíše důsledkem pocitu či spíše snahy být originální, jedinečný a zvláštní nežli věcně racionální. Připravte se na to, že tady se budete ptát ještě nejednou, třeba proč se v tomhle filmu vůbec nevyskytují muži nebo jak interpretovat originální název snímku The Duke of Burgundy (režisérovi se líbilo, jak je nejednoznačný, mystifikační, matoucí a mužský kontrastní k ženskému tématu).
Pestrobarvec petrklíčový
Dívka na kole přijíždí k rozlehlé usedlosti, porostlé břečťanem. Tradičně pozdě, protože si tradičně záměrně poseděla v lese u vody, aby dostala od paní tradičně vynadáno. A pak se za ní dveře zavřou. To, co se za nimi odehrává, je nasnímáno sice krásně, ale s odstupem, který zprudí natěšené voyeury, protože korzety a černé punčocháče se tu prakticky neodkládají a kromě chlapů tu není přítomna ani nahota, což je vzhledem k tématu překvapivé a lze to chápat i jako další cílenou Stricklandovu zlomyslnost a snahu udělat něco jinak, než je očekáváno.
Krásné artové vzduchoprázdno
Asi vám už došlo, že tohle je modelová a mainstreamu na hony vzdálená erotická a existenciální artovka, kde nejen na chlapa a nahotu, ale také na klasicky traktovaný děj nenarazíte. Navzdory tomu je tahle deskripce divného vztahu hodně sexy, a to nejen díky ústřednímu hereckému tandemu Knudsenová - D'Anna, ale v neposlední řadě i díky výtvarné kameře Nicholase D. Knowlanda (jenž se Stricklandem natočil i jeho předchozí Berberian Sound Studio, i když jinak má natrénováno spíše na televizních filmech a seriálech).
Jako by sem z literatury pronikly prvky magického realismu, založeném na dokonale propracovaných a detailně vycizelovaných smyslových vjemech. Jako by sem dolehla tíha poznání, že společná sexuální orientace ještě nutně neznamená identické erotické potřeby a role dominy si může překvapivě zarotovat ve stylu „switch“. V tomto kontextu sehrály rozhodující úlohu dvě neokoukané protagonistky filmu, dánská divadelní, filmová a televizní hvězda Sidse Babett Knudsenová (která by sex možná nejraději konzumovala v pohodlném pyžamu) a italský objev Chiara D'Anna (za jejíž křehkou poddajností je víc, než je na první pohled patrné).
Třetí film Petera Stricklanda, točený na digitál a podmalovaný soundtrackem skupiny Cat's Eyes, se odvolává na sexploatační spektákly 70. a 80. let a je okrajově inspirovaný i Herzovou Morgianou. Je to nepřehlédnutelná artovka, snově probíhající v plynoucím čase – film, který vás buď dostane, nebo úplně mine. Pestrobarvec petrklíčový rozhodně není v jedné kategorii s frigidními a průhledně vykalkulovanými Padesáti odstíny šedi. Je to temné, ale také oslnivě barevné, vizuálně kultivované, výstřední a také melancholické melodrama o lidské jinakosti, (ne)naplněných očekáváních, nesourodých potřebách a také toleranci a schopnosti uzavírat kompromisy. I když se toho tu zrovna moc neděje, adrenalin a endorfiny tu makají na plné pecky. Tak to riskněte a zajděte! Když se vaše chemie přidá, dost si to užijete.
THE DUKE OF BURGUNDY / PESTROBARVEC PETRKLÍČOVÝ. Velká Británie 2014. Režie a scénář: Peter Strickland. Kamera: Nicholas D. Knowland. Hudba: Faris Badwan, Rachel Zeffiraová. Hrají: Sidse Babett Knudsenová (Cynthia), Chiara D'Anna (Evelyn), Monica Swinnová (Lorna), Kata Bartschová (Dr. Luridaová), Eszter Tompaová (Dr. Viridanaová). V kinech od 16. dubna 2015.