Jaký byl význam první římské jízdy Karla IV.? Do politických souvislostí historie zavedla v pondělí 13. dubna historička Lenka Bobková posluchače přednášek pro veřejnost, které připravuje Univerzita Karlova. Web ČT24 i tuto přednášku vysílal v přímém přenosu jako součást projektu ČT podporuje. Záznam najdete v tomto článku.
Přednáška z Univerzity Karlovy: První římská jízda Karla IV.
Záznam přednášky Lenky Bobkové (zdroj: ČT24)
Anotace: Císařská korunovace v Římě představovala jeden ze základní mocenských principů existence středověké Svaté říše římské. Císař, pomazaný a korunovaný papežem, se tak stával z vůle Boží nejvyšším světským panovníkem. Od dob Karla Velikého, kdy byla římská korunovace poprvé provedena, se mocenské rozložení Evropy podstatně změnilo. Svatá říše římská se vymezila teritoriálně a v rovině politické se řešil vztah mezi papežem a „kandidátem“ císařského titulu, jímž se mohl stát pouze římsko-německý král, od poloviny 13. století volený sborem sedmi kurfiřtů. Svým zvolením si nárokoval moc nad Německem, rakouskými zeměmi a Českým královstvím, ale teprve jako císař nabýval vládu také nad severní Itálií a nad Arelatským neboli Burgundským královstvím. Aby však mohl nastoupit tzv. římskou jízdu, musel získat souhlas papeže. Tyto determinující požadavky vedly k tomu, že se poslední císařská korunovace odehrála v Římě v roce 1220. Situace se ještě zkomplikovala, když na počátku 14. století přesídlila papežská kurie do Avignonu. Toto vše je třeba si uvědomit, abychom pochopili význam Karlovy římské jízdy.
Karel navázal na svého děda Jindřicha VII., který dosáhl korunovace v roce 1312, ale na zpáteční cestě z Itálie zemřel. Korunovace jeho následníka Ludvíka Bavora byla velmi podivná, protože se uskutečnila proti vůli papeže. Teprve Karel dosáhl papežského souhlasu, celkem pokojného průjezdu Itálií a korunovace v bazilice sv. Petra, i když bez účasti papeže. Jako korunovační den si zvolil velikonoční neděli, která v roce 1355 připadla na 5. dubna (shodně jako letos, tj. po 660 letech). Karel cestu vnímal nejen jako politicko-mocenský cíl, ale i jako pouť do Věčného města, v němž pak ještě před korunovací, jako poutník, navštívil hlavní baziliky. Celá cesta je zajímavá také z hlediska logistického, diplomatického i kulturního (vliv italského prostředí). Sice Karlovi nepřinesla pevnou vládu nad severní Itálií, ale významně posílila jeho postavení v centrálních zemích říše.
O přednášející: prof. PhDr. Lenka BOBKOVÁ, CSc. Od roku 1993 působí v ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zabývá se středověkými dějinami se zaměřením na období vlády Lucemburků a na dějiny zemí České koruny (Horní a Dolní Lužice, Slezsko, Horní Falc, Braniborsko). Pozornost věnuje zvláště společenským a kulturním vazbám mezi těmito zeměmi a centrem českého středověkého státu. Období vlády Jana Lucemburského a Karla IV. zpracovala ve IV. díle Velkých dějin zemí Koruny české (2003).
Záznamy všech přednášek, které web ČT24 zprostředkoval z Univerzity Karlovy, najdete zde.