V překladu Ondřeje Pilného a režii Jakuba Špalka uvedlo Divadlo v Celetné jarní novinku Mrzák inishmaanský, kterou navázalo na předchozí titul stejného autora Osiřelý západ. Britský dramatik a filmový režisér Martin McDonagh, který v dětství často pobýval na západě Irska, má svým bezprostředním jazykem a černým humorem co nabídnout. Nejbližší repríza je dnes večer od půl osmé.
Mrzák Billy míří do Hollywoodu
Poslední dobou řada představení začíná projekcí, jako bychom se posunuli zpátky v čase. Možná proto, že pohyblivé obrázky spolehlivě vtáhnou do děje, a tak je tomu i v Celetné. Kapitoly hry, kromě promítaných kreseb následné situace, lemují mile neumělé choreografie irských tanců, doprovázené tradiční lidovou hudbou upravenou Petrem Maláskem. Taneční výstupy odlehčují dějovou linku a pokaždé pobaví, zvláště Bartley Aleše Petráše je ve svých figurách neodolatelný.
Hned první dialog povídavých krámských, sester Eileen Evy Elsnerové a Kate Jitky Nerudové, vzbudí smích publika, ženy jsou srdečné a jako bychom je už znali. Nesnadný hlavní part zčásti ochrnutého mladíka Billyho Matoušovi Rumlovi neobyčejně sedne, zvládá ho přesvědčivě, bez násilné stylizace. Rychle si zvykneme na jeho projevy odlišnosti a fandíme mu. Svým výkonem zaujme i Martin Hofmann v roli mazaného Johnnyho Pateena Mika, žijícího se svou devadesátiletou sarkastickou matkou, skvěle ztvárněnou Milošem Kopečným. Obvykle mne genderové záměny v divadelních rolích spíše dráždí, tento nápad se skutečně vyvedl.
GALERIE
autor: Martin Svoboda, zdroj: Divadlo v Celetné
Účinkům zemitého představení napomáhá drsná kráska Helena Martiny Prášilové nebo Markéty Coufalové, jejím mužským protihráčem je vdovec Bobík Bobby Adriana Jastrabana. Místního doktora, snažícího se o korektní vztahy s pacienty, hraje Lukáš Jůza. Všichni pospolu se objeví při promítání dokumentu Muž z Aranu, což je defilé typologie místních a jejich osobitých reakcí na záběry z filmu. Motiv chytání žraloka, spolu s atrakcí filmování, tvoří protiklady k rutinnímu živobytí obyvatel. Touha po Hollywoodu zasáhne i sirotka Billyho, dokonce se kvůli tomu uchýlí k malé lsti.
V souvislosti s odplutím inishmaanských hrdinů z pobřeží za velikou louži bych chtěla zmínit dvě scény, které na mne zapůsobily. Obě mají minimální výpravu a fungují perfektně. V první přichází Billy za rybářem Bobíkem Bobbym, právě když se chystá k tajné výpravě. Břeh moře tvoří potemnělé holé jeviště, torzo lodi, kámen a lucerna. Atmosféra noční hlídky je dokonalá, Billy žádá souseda o pomoc s převozem do Ameriky, netuší, že Bobby má vézt Helenu, která se oběma líbí. V zámoří pak po čas filmování Billy nocuje v malém pokojíku s postelí a lampičkou, odkud zaznívají hořká slova nemoci a zklamání. Další nedlouhý, ale silný výjev.
Třicátá léta minulého století a příjezd filmařů z Hollywoodu (lákadlo životní změny a průlom osudové determinace, ať už vrozeným hendikepem nebo možnostmi či podněty prostředí) jsou styčné body vtipného dramatu z roku 1997. „Irsko asi není tak špatná zem, když se amíkům chce jezdit sem filmovat.“ Mrzák inishmaanský patří, spolu s Poručíkem z Inishmoru a nedokončenou hrou Smrtky z Inisheeru, k dalšímu z triptychů autorových černých tragikomedií. Předchozí volnou trilogii tvoří Kráska z Leenane, Lebka v Connemaře a Osiřelý západ.