"Umřela v neděli. Viděli ji v pondělí. Kdo umře dál? Budeš to ty?" Na blatech sedá mlha rychle, jako lepkavý závan jejího mrazivého dechu. Ukrývá se ve tmě, nezná slitování a nelze jí uniknout. Usadila se v opuštěné usedlosti Eel Marsh, v nevlídných mokřinách na vylidněném ostrově, který každý příliv odřízne od pevniny. Když jí tam dovlečete skupinu válečných sirotků, malých dětí, které vraždí nejraději, je o hororovou zábavu postaráno.
Žena v černém 2: Anděl smrti je naředěné hororové klišé
Nechybí standardní ingredience gotického hororu, viktoriánské duchařské poetiky ani feeling strašidelných lidových báchorek. Jistí to literární předloha Susan Hillové a uvádí výživný, dva roky starý prolog, na kterém se Hammer Film slušně napakoval. Jeho Žena v černém z roku 2012, kde si svoji první velkou postpotterovskou roli zahrál dospělý Daniel Radcliffe, totiž za necelých dvacet vložených vydělala více než sto dvacet inkasovaných milionů – takže kdo by otálel s pokračováním?
Navíc to vypadalo, že slavná britská značka Hammer Film Production, slavící největší úspěchy ve své zlaté éře padesátých a šedesátých let, kdy na filmovém plátně řádil její Dracula a Frankensteinova pomsta a kmenovými hvězdami studia byli Peter Cushing a Christopher Lee, vstala z popela a holandský producent John De Mol do ní správně investoval. Tenhle podnik vždycky udával tón v žánru gotického a béčkového hororu, tak proč by to neměl dát i dnes?
Žena v černém 2: Anděl smrti / Jeremy Irvine
Jenomže to, co před dvěma roky docela slušně vyšlo, se v tomto případě jako nastavovaná kaše poněkud zdrclo. A to navzdory tomu (nebo spíše právě proto), že je tu stejná strašidelná usedlost v mlžných mokřinách, ve stejně spoře osvětlených chodbách a sklepeních se poflakuje stejná silueta zlověstné ženy v černém, která trpí stejně bizarní a neukojitelnou obsesí, spočívající v likvidaci dětí, které se dostanou do její blízkosti, tak jak to bylo v první epizodě. Dvojka tak sebou nese téměř všechno, co tady už jednou bylo, ale servíruje to o něco hůř a bez Daniela Radcliffa (což nelze brát rovněž jako výhodu) a také bez zásadnějšího překvapení a alespoň mírně nenulového přísunu něčeho nového do hororového žánru.
Tak je tu znovu ta zatuchlá hororová usedlost Eel Marsch, již dlouhá léta zdánlivě opuštěný „ghost house“, který dodává správnou atmosféru a dusno a tvoří vděčnou kulisu pro příběh temný jako její pelerína. Jde jenom o to, kde takový příběh vzít a nepokrytě se nevykrádat, k čemuž tu díky scénáři, který nabízí spíše parafrázi nežli originální story, evidentně dochází. Autobus vyložil svůj příděl možných obětí, na rzí pokrytých ostnatých drátech pobořených plotů se zanedlouho objeví čerstvá krev, křeslo v prázdném pokoji se zlověstně houpe, kříž čnící z kalné vody volá další mrtvé a mladá učitelka Eve Parkinsová zapaluje svítilnu a temným schodištěm sestupuje do zatuchlého sklepení, protože (správně) tuší, že tady nejsou sami. A taky že ne! Protože tu, která nikdy neodpouští a vždy se vrátí, probraly jiskřivé dětské hlasy, které v ní probudily lovecký pud monstra, jež se záhy vydá odlovit své další oběti.
Žena v černém 2: Anděl smrti / Oaklee Pendergast, Phoebe Foxová
Recyklovaná Žena v černém není úplná blbina, ale jejím hlavním problémem je, že není původní ani originální, s čímž si ovšem u Hammera nikdy velkou hlavu nedělali. Nejvíce vadí to, že odbytý a neinvenční scénář nenabízí žádný smysluplný důvod, proč téměř identickou látku točit znovu, a slušně aranžovaný vizuál a kulisa zůstávají jen prázdnou a trestuhodně nenaplněnou formou.
Píše se válečný rok 1941, Londýn sténá pod nacistickými nálety, ale na Eel Marshi (kam jsme se posunuli z jedničky situované na konec 19. století) se vlastně nic moc nezměnilo. V tvůrčím týmu se naproti tomu změnil režisér (za Jamese Watkinse naskočil Tom Harper) a vlažný scénář neinvenčně nadrásal Jon Croker místo Jane Goldmanové. Vzhledem k tomu, že se nejedná o přímé pokračování, se na place objevují jiné postavy, přičemž klíčovou figurou je tentokrát mladá učitelka Eve Parkinsová v docela sympatickém, byť nijak strhujícím podání Phoebe Foxové, která dělá všechno proto, abychom se spolu s ní báli.
Žena v černém 2: Anděl smrti
A tak to kvůli ní sem tam horko těžko uděláme. Primitivní lekačky totiž nejsou rafinovaně vykonstruované, ale spočívají většinou v tom, že někdo někam jde a do něčeho vrazí, což současně podtrhne prásknutí přebouchlého gerojše ve zvukové stopě (to by bylo, aby to s vámi necuklo). Hlavními přicmrndávači dominantní Phoebe jsou pak její autoritativní kolegyně Helen McCroryová (která žádné velké sympatie nevzbuzuje), matný Jeremy Irvine (jenž se od Spielbergova Válečného koně nikam výrazněji neposunul) a malý, zarputile nemluvný Oaklee Pendergast (jenž k srdci také zrovna dvakrát nepřiroste).
Sečteno a podtrženo Jon Croker napsal průměrný scénář, Tom Harper ho bez osobního vkladu přenesl na filmové plátno, herci vlažně odehráli, co měli, Steelova atmosférická kamera to sama nezachrání - a u Hammera vznikl další horor do počtu. Dozvíme se v něm, že se zlými sny se má bojovat dobrými myšlenkami a pokoje nejsou smutné, protože smutní jsou jen lidé, což nás sice myšlenkově obohatí, ale plochý filmový zážitek to neprohloubí. Edward nakonec možná promluví. Zato Žena v černém se snad už definitivně odmlčela!
THE WOMAN IN BLACK 2: ANGEL OF DEATH / ŽENA V ČERNÉM 2: ANDĚL SMRTI. Velká Británie 2014, 98 min., české titulky, od 15 let, 2D. Režie: Tom Harper. Scénář: Jon Croker. Kamera: George Steel. Hudba: Marco Beltrami, Brandon Roberts. Hrají: Phoebe Foxová (Eve Parkinsová), Jeremy Irvine (Harry Burnstow), Oaklee Pendergast (Edward), Helen McCroryová (JeanHoggová), Alfie Simmons (Alfie). V kinech od 12. února 2015.