Filmový režisér Tim Burton si i u nás získal své příznivce zejména pro svou zvláštní poetiku, výtvarný výraz a fantazii. Diváky po celém světě oslovil především hravým nadhledem, propojením žánrů, jako např. horor, komedie a groteska, to vše povýšeno o nezaměnitelný výtvarný rukopis. Bohužel ve svém posledním díle Big Eyes, které je vystavěno na skutečném příběhu malířky Margaret Keaneové, se všech těchto svých výjimečných postupů vzdal. Ve snaze co nejpravdivěji převyprávět strastiplný osud ženy, jejíž obrazy s postavami s nepřiměřeně velkýma a smutnýma očima, si přivlastnil její manžel, režisér odložil svou hravost i obrazovou fantazii, která ho proslavila.
Tim Burton si přestal hrát
Snad jediné, co ve snímku z Burtona zůstalo, je vroucí empatie k nepochopeným či ponižovaným outsiderům od Střihorukého Edwarda či Jacka Skellingtona přes Mrtvou nevěstu, Frankenweenieho až po Margaret Keaneovou. Ke škodě věci se ale její příběh, jejž scenáristé zpracovali bez dramaticky fabulačních zásahů, odehrával velmi pozvolna po dobu deseti let. Margaret, v citlivém podání Amy Adamsové, nemá ve snímku dramatické zvraty, skoro jakoby si autoři s její desetiletou poddajností nevěděli rady. Což vlastně potvrzuje jedna z vedlejších postav, redaktor jistého bulvárního plátku, který příběh manželů Keanových sledoval a jenž je zároveň jeho vypravěčem. Hned v počátku snímku totiž říká: „Nikdo neví, proč Margaret snášela manželův despotismus tak dlouhou dobu.“ Ani režisér Burton na tuto otázku neodpověděl, neboť nehledal důvody příběhu, který zpracovával.
GALERIE
zdroj: Forum Film
Autoři tak vlastně, kvůli absenci autorských vkladů, které by děj obohatily o dramatičnost a z obecné roviny posunuly k emotivnímu prožitku, stvořili jakýsi hraný dokument. V takovém tvaru pak ale nutně musí jakákoli disproporčnost působit nepatřičně. Doplácí na to především Christoph Waltz, jehož herecká kreace manžela Margarety Waltera vypadá jako přemrštěné přehrávání. Přitom autentická Margaret po zhlédnutí filmu prohlásila, že Walter byl ve skutečnosti ještě potrhlejší a excentričtější. Byl to člověk trpící bludy a neúprosnou sebestředností, který vlastně všem svým rolím věřil. Waltzovi ale potřebná přesvědčivost chybí. Jeho Walter je místy zábavný, směšný a chvílemi i okouzlující, ale vše jaksi na povrchu, stále cítíme, že Christoph Waltz hraje Waltera Keana a že se snaží o maximální výkon.
GALERIE
zdroj: Forum Film
Oproti němu je herectví Amy Adamsové až minimalistické. Herečka přesvědčivě zvládá Margaretinu křehkost, nejistotu a nedostatek rozhodnosti. Pro vytvoření poutavé dramatické postavy je to však málo, na to je až příliš pasivní a své roli oběti se podřizuje až příliš lehce (a příliš dlouho, divák si nemůže neuvědomit, že i ona z manželova podvodu tyje, byť v pozlacené kleci). Heroický konflikt vztahu oběti a trýznitele není dostatečně vybudován, a tak nechává vlastně i diváka nezúčastněným pozorovatelem.
Pokora, s jakou Tim Burton přistupoval k látce o malířce, kterou, jak sám poznamenal, velice obdivoval a která ho v jeho počátcích hodně inspirovala, je na škodě. Kde je Burtonova pověstná hravost, povznášející fantazie, vyhraněný autorský rukopis? To vše jakoby se v těch velkých smutných očích ztratilo. Škoda, vždyť nejeden divák by se jistě v jejich tajemnosti rád utopil, kdyby mu to bylo dovoleno.
Big Eyes - Drama / Životopisný, USA, 2014, 106 min. Režie: Tim Burton. Scénář: Scott Alexander, Larry Karaszewski. Kamera: Bruno Delbonnel. Hudba: Danny Elfman. Hrají: Christoph Waltz, Amy Adamsová, Terence Stamp, Danny Huston aj. V kinech od 5. února 2015.