Praha - Film režiséra Petra Nikolaeva natočený podle úspěšné knihy Jana Pelce …a bude hůř se objeví od 3. ledna v kinech. Společnost Cinemart ho uvede v pěti kopiích.
Nikolaevův snímek …a bude hůř se objeví i v kinech
„Tato generační výpověď o hledání životních hodnot a jistot se nejprve promítala ve třech šestnáctimilimetrových kopiích jen po hospodách a klubech, kde ji zhlédlo 20.000 diváků. Pak ji uvedla letní kina pro dalších 6000 lidí,“ řekl na dnešní tiskové konferenci v Praze producent Čestmír Kopecký.
Pelcova kniha přiblížila vadnoucí obraz vyšinutosti totalitního režimu mladé generaci a stala se jedním z kultovních undergroundových děl. Během posledních 15 let dosáhla na Českou republiku vysokého nákladu přesahujícího 120.000 kusů. Předlohou filmu byla část, která vyšla v exilu ve Svědectví v roce 1983 s názvem Děti ráje.
Příběh konfliktu Olina a jeho přátel se společností, která jim nemá kromě pronásledování policií a snahy změnit je násilím k ideálu měšťáctví co nabídnout, byl začátkem roku uveden v alternativní sekci Forum prestižního festivalu Berlinale. Nízkorozpočtový snímek vznikl v mosteckých reáliích, kde ho začal Nikolaev (Báječná léta pod psa, Kousek nebe) natáčet v roce 2005. Byl uveden i v Moskvě a podle Kopeckého se promítal i v Londýně, ve Vídni, na Slovensku a v USA.
„Jeho distribuce byla atypická, ale návštěvnost pokaždé mnohokrát přesahovala průměrnou návštěvu v sálech multikin. Mnohokrát jsme zorganizovali projekce pro uzavřené společnosti, občas se rozbil projektor a jednou vítr odnesl plátno. A protože evidujeme požadavky na další obdobná promítání, počítáme s nimi do hospod a klubů i nadále a kinům nebudeme konkurenty,“ dodal Kopecký.
Nikolaev prý několik let přemýšlel o tom, jak se vrátit do doby mládí. „Do té husákovské dusivé vaty, ve které se však daly prožít chvíle mimořádné intenzity. Pak jsem si povídal o 70. letech s jedním mladým klukem a ten se zmínil o Pelcově knize. V ten moment se mi to propojilo, bylo to určité vnuknutí,“ podotkl režisér k nápadu na tento autentický syrový film. Věří, že se mu to podařilo obsazením litvínovského satanisty a deathmetalisty Karla Žídka do hlavní role. „Řada lidí to dělala poprvé, nezkušenost byla nahrazována motivací a touhou. I proto to bylo moje nejtěžší a zároveň nejkrásnější natáčení,“ dodal.
Na jaře se jeho snímek promítal v bývalé slévárně La Fabrika v Praze, která byla kvůli tomu přebudována na „normalizační“ nádražní hospodu čtvrté cenové skupiny. Plakáty k MDŽ, igelitové ubrusy, dobová pivní stolice, uvadající fíkusy a prošlapané jekory dokreslily atmosféru „reálného socialismu“, kam příchozí tento příběh „hodil“ docela natvrdo.