Praha - Předlohou pro putovní výstavu s tímto názvem, která je v současných dnech k vidění v Goethe-Institutu v Praze, byla kniha, kterou napsala Hannelore Brenner–Wonschicková, jedna z dívek z terezínského pokoje 28.
Terezín, původně vojenská pevnost vybudovaná císařem Josefem II., byl nacisty v rámci „konečného řešení židovské otázky“ zvolen jako sběrný a průchozí tábor pro Židy z Protektorátu Čechy a Morava, později i z Německa, Rakouska, Nizozemí, Dánska, Maďarska a Slovenska. V tomto ghettu, kde před válkou žilo 7 000 obyvatel, se tísnilo až 60 000 lidí.
Většina budov byla označena písmenem L nebo Q a číslicí. Objekt L 410 sloužil jako dívčí domov. Dívky na pokoji 28 si založily organizaci „Maagal“, hebrejsky kruh, v přeneseném smyslu dokonalost. Snažily se příkladně chovat, navzájem si pomáhat, pěstovat přátelství, organizovat různé kulturní akce a pomáhat starým lidem. Maagal měl svůj stejnokroj, vlajku i hymnu.
Na pokoji 28 se v letech 1941–1944 vystřídalo šedesát děvčat. Osvobození se dožilo jen patnáct z nich. Když se na jaře 1945 terezínský tábor likvidoval, děvčata rozstřihla vlajku na čtyři díly a slíbila si, že se po válce sejdou a vlajku opět sešijí. Podařilo se jim to až po roce 1989. Od té doby se děvčata z pokoje 28 scházejí každoročně.
„My, které jsme přežily, doufáme, že návštěvníci výstavy se poučí z minulosti, aby se nic podobného již nemohlo odehrát. Všichni si musíme uvědomit, že nikdo na světě nemá právo týrat jiného člověka. Kniha i výstava jsou zasvěceny památce těch, co nepřežili, i když chtěli žít, neboť měli ještě celý život před sebou,“ říká k výstavě jedna z „děvčat“ Judith Schwarzbarthová–Rosenzweigová.
Knihu Děvčata z pokoje 28 s podtitulem Přátelství, naděje a přežití v Terezíně vydalo v roce 2006 nakladatelství Barrister & Principal. Výstava bude otevřena do 22. září 2007.
