Praha - V pražské galerii Vltavín vystavuje své obrazy Ivana Lomová, která vstoupila na scénu se svou volnou tvorbou v devadesátých letech. Umělkyně je známá tím, že své obrazy maluje podle fotografií, které přes určitou míru doslovnosti pouze nepřemalovává, ale interpretuje je svojí optikou. Tu charakterizuje lehká dávka humorné nadsázky, porce ironie a zároveň mírně mrazivý odstup.
Čarovná noc malířky Ivany Lomové
Na výstavě s názvem Noc, která potrvá do 4. listopadu, se divák ocitá v jakémsi snu o začarovaném lese; je zde spící žena, které se zdá o jiném lese, než je běžně známý. Setká se s holčičkou z dětství, s podivnou skupinou nahých lidí neurčitého věku, dále vidí idylický mechový plácek mezi stromy, kde by bylo krásné na chvilku spočinout, kdyby se hned na dalším obraze neschovávali podivní lidé. Je to trochu jako Záhada Blair Witch, ale po této výstavě se návštěvníci jít do lesa bát nemusí.
Sama autorka k tématu výstavy říká: „Série nočních obrazů vznikla z předešlých melancholických krajin. V té době jsem se hodně zabývala sny. Dokonce jsem si přes rok sny zapisovala. Vycvičila jsem se natolik, že jsem byla schopná se v noci vzbudit, když se mi zdálo něco, co za to stálo a sen si zapsat. Ráno jsem pak po sobě luštila rozespalé klikyháky a podivovala se nad snem již dávno zapomenutým. Malovala jsem ty krajiny a pak mne napadlo, že by les, který jsem právě dokončila, mohl být lesem ze snu. Potom jsem si představovala, že ho vidím z dálky a ve snu se k němu přibližuji, že je to zakázaný les, je obehnán plotem, ale já se do něj nějak dostanu. Je plný tajemství a odehrávají se v něm pozoruhodné věci.“
Lomová upozorňuje, že všechny výjevy na obrazech jsou vymyšlené. Pro všechny obrazy zvolila stejný formát, protože chtěla, aby působily jako sekvence snového filmu.
S tvorbou Ivany Lomové se rovněž můžeme setkat v projektu Výtvarná zeď ve foyer Švandova divadla, kde je k vidění do konce ledna. Pak bude nástěnný obraz, jako obvykle, přemalován dalším autorem. „Ve Švandově divadle jsem si hrála s prostorem foyer a s perspektivou. Chtěla jsem ho jakoby zvětšit a prolomit se někam za tu zeď, na kterou se maluje. Nakonec jsem tam vytvořila jakési další divadelní prostory a víceméně pod vlivem zvuků, které ke mě doléhaly z jeviště, když herci zkoušeli, jsem namalovala téměř hororovou scénku, kterou jsem pak nazvala Vraždy ve Švandově divadle,“ uvedla malířka ke své práci na zdi v divadle.