Recenze: Karamazovi - divadelní film o tom, kde končí Dostojevský a začíná Zelenka

Divadelní inscenace Dostojevského Bratrů Karamazových, inspirovaná dramatickou úpravou Evalda Schorma, se hraje v Dejvickém divadle už od roku 2000. Její podoba, včetně hereckého obsazení, inspirovala režiséra Petra Zelenku k natočení filmu o skupině herců, kteří toto představení zkoušejí v obrovské tovární hale kdesi v Polsku.

Divadlo v místě bez Boha
Hlavní osou filmu je průběh generální divadelní zkoušky Bratrů Karamazových. Inscenace je v klíčových momentech propojena s reálným osudem přihlížejícího dělníka, jemuž hra připomíná tragickou ztrátu syna. Dominantní vizuální rámec tvoří prostředí tovární haly, původně postavené v 50. letech Stalinem jako „industriální místo bez Boha“. 

Napětí v podtextu vzniká mezi tragikou Dostojevského díla předváděného herci a nelidskou realitou průmyslové továrny, která zde slouží ve funkci divadelní dekorace s řadou symbolů, jako je obrovský hák nebo vysoké ochozy, kam je zakázán lidem přístup. Přihlížející anonymní dělník nalézá v předváděné hře paralelu ke své tragické události ztráty syna a korunuje inscenovaný děj tím, že se v závěru zastřelí. Mezi realitou a zkoušeným divadlem vzniká morální chemie, kterou úplně nechápou herci, ani přihlížející dělníci - přesto jsou jí všichni protagonisté hluboce zasaženi. David Novotný se dělníka ptá, proč stále sleduje představení, vždyť každý normální otec by se svou ženou oplakával ztrátu dítěte, na což on nedokáže uspokojivě odpovědět.

Herci jsou prezentováni mimo zkoušku jako lidé s řadou obyčejných problémů. Novotný se potřebuje vzdálit do Prahy kvůli dobře placenému natáčení, což mu neumožní režisér Luknár likvidací jeho pasu. Dělníci jsou vytrženi z běžné pracovní rutiny a sledují tyto podivné exoty z Prahy, ani neví proč. Přesto zde vzniká situace, kdy jedna skupina vytváří divadlo a v danou chvíli jím žije a druhá ho sleduje a prožívá ho s nimi. Realita je v tuto chvíli divadlem a divadlo realitou. Továrna je scénou a scéna prostředím továrny. 

Autoři a herci
Nápad propojení osudu dělníka s průběhem hry působí sugestivně i nevyrovnaně. Zatímco tragický průběh osudu Bratrů Karamazových, coby představitelů Rozumu (Ivan), Citu (Aljoša), Smyslnosti (Dmitrij) a Deformace (Smerďakov), je strhujícím obrazem střetu dominantních morálních principů člověka, Zelenkou dodané náznaky života herců včetně linie dělníka působí jako znatelná nadstavba k umělecky kompaktnímu celku Dostojevského díla. Přestože film působí z tohoto hlediska logicky uceleně, lze přesně určit, kde končí Dostojevský a začíná Zelenka, což vytváří určitý druhový nepoměr ve prospěch prvního. Navzdory uměleckému nepoměru mezi oběma autory lze vyzdvihnout Zelenkovu pokoru významovým následováním silné předlohy, které nezneužívá ke konfrontaci, spíše podnětně rozvíjí.

K sugestivitě dramatu Karamazových, coby hlavní ose filmu, přispívají hlavně herečtí představitelé. Jedná se o emocionálně strhující smršť divadelního projevu, kterou zprostředkovává hluboký pohled do jindy pečlivě utajovaných pochodů lidské duše se vším špatným i dobrým, co dělá člověka člověkem. Herci upřímně a lidsky statečně čelí těmto zničujícím proudům, aby je předvedli ve vší nahotě a kráse, bez lítosti a studu. Jejich výkony působí pod Zelenkovým režijním vedením vnitřně autenticky, k čemuž přispívá jejich dokonalá sehranost z tohoto řadu let na divadle předváděného kusu. Větší prostor dostává především Ivan Trojan v děsivé karikatuře nekontrolované žádostivosti otce a posléze i jízlivé potměšilosti ďábla. Ocenit je třeba i syrově neherecký výkon polského neherce v úloze dělníka a otce. 

Film Petra Zelenky Karamazovi je dramaticky vyzrálým dílem - potěchou pro každého divadelního diváka anebo filmového fajnšmekra, který ocení umělecky výrazné dílo v režijně citlivém zpracování. Výjimečná je především jeho strnulá divadelní stylizace ve statičnosti záběrů a figur na pozadí plošné dekorace továrny. Tento film připomíná spíše divadlo než film, ale zatraceně dobré divadlo.

Celkové hodnocení: 70 % 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 6 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
před 16 hhodinami

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026

Nejvíc nominací na Českého lva má Franz, dvojí šanci na cenu mají Trojan i Geislerová

Patnáct nominací na cenu Český lev za rok 2025 získal snímek Franz, který polská režisérka Agnieszka Hollandová natočila v české koprodukci o spisovateli Franzi Kafkovi. S třinácti nominacemi následuje drama Sbormistr, o další dvě méně obdržel snímek Karavan. V hereckých kategoriích mají po dvou nominacích Anna Geislerová, Elizaveta Maximová a Ivan Trojan. Vítězové budou oznámeni 14. března v přímém přenosu České televize.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
17. 1. 2026Aktualizováno17. 1. 2026

Australský festival nechtěl autorku s palestinskými kořeny, desítky dalších také odřekly

V Austrálii museli zrušit literární festival poté, co účast na něm odvolalo více než sto osmdesát hostů včetně bývalé novozélandské premiérky nebo nositele Pulitzerovy ceny. Vyjádřili tak solidaritu s australskou spisovatelkou s palestinskými kořeny Randou Abdel-Fattahovou, které pořadatelé zrušili pozvánku v návaznosti na útok na Bondi Beach. Festival se autorce nakonec omluvil.
16. 1. 2026
Načítání...