V novele, která nese znatelné autobiografické rysy, je Jakub Singer, Wollnerovo alter ego, úspěšným novinářem, který je přesvědčen, že život i kariéru má pevně v rukou. Pak ale přichází zvrat a všechno je jinak. Náhle mu hrozí vězení, ztrácí své blízké, své sny, je na dně. Stojí na křižovatce, kdy se propojuje minulé s přítomným i budoucím. Snaží se bojovat, ale pochybnosti o smyslu takového boje ho vedou k úvahám, zda není lepší na všechno se vykašlat a nechat pracovat čas.
„Kniha však není suchopárnou moralitou, ale především strhujícím osobním příběhem, ve kterém se motiv ztráty iluzí z vnějšího světa podbarvuje řetězovitě vršenými ztrátami a zásahy v osobní rovině. Rychlé a často kontrastující střídání rovin vyprávění (nezakotvený a mravně poněkud rozkolísaný hrdina, nalézající oporu v barvitých vzpomínkách stoleté babičky), odskoky v čase (z nejživější současnosti až k začátkům minulého století), ale i prostoru (z Prahy třeba až do irského Dublinu), dělají z knihy jakousi moderní verzi klasického střetu labyrintu světa s rájem srdce“, charakterizuje novelu její anotace.
Marek Wollner vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK Praha a od roku 1992 se živí jako novinář. Působil v Lidových novinách, Respektu, časopise Týden a od roku 1999 v České televizi. Na otázku, co mu psaní beletrie přináší, odpovídá: „Při psaní se pokouším ozřejmit si, osvětlit a dovědět se něco nového o sobě a o světě, ve kterém - i kvůli novinařině - dost hekticky žiji. Je to poměrně pracný pokus o zpomalení toku času. Je fakt, že pokud se to člověku daří, dostavuje se onen z psychologie známý “aha-efekt„ a v mozku se vyřinou docela příjemné látky.“
V souvislosti se křtem poslední knihy skromně popsal své pocity: „Mám přirozeně radost, ale zas tak dlouho to netrvá. Už pár dní po jejím vydání jsem se radoval z nově vydaných knih těch druhých. Koupil jsem si dva romány Cormaca McCarthyho a novou knihu Terezy Boučkové Rok kohouta. Bude to znít úchylně, ale těším se už pouhým pohledem na jejich obálku, rád je beru do ruky, ohmatávám, očichávám a laskám je každou chvíli v prstech, jako jsem to předtím dělal s tou svou. A samozřejmě ze všeho nejvíc se těším, až si je přečtu. Podle tohoto pozorování bych řekl, že láska k literatuře je ten nejméně sobecký druh lásky.“
Babiččin Majnkampf a já - autor: Marek Wollner, nakladatel: XYZ, formát: 216 stran, česky, vázaná vazba, rok vydání: 2008 (1. vydání).
