Praha - Jednoho z nejvýznamnějších českých architektů současnosti Martina Rajniše (1944) představí Galerie Jaroslava Fragnera. Spoluautor pražského obchodního domu Máj a jeden ze zakladatelů Komory architektů se v poslední době věnuje zejména dřevěným stavbám, spolu s Patrikem Hoffmanem navrhl Novou poštovnu na Sněžce. Výstava má podle jeho slov ukázat především cesty k dosažení dokonalosti a různorodosti, které je třeba neustále hledat. Potrvá do 6. července, 4. června ji doplní přednáška Zákony přírody a přirozená architektura.
Martin Rajniš: Sen je udělat města stejně příjemná jako v baroku
Kromě tvorby z posledních sedmi let představí výstava i fotografie z cest, na kterých architekt strávil více než 8 let - kromě Antarktidy byl na všech kontinentech. Před galerií také vznikla dřevěná stavba nazvaná Zenová kostka. „Výstavy o architektuře jsou trochu nesrozumitelné, mají se stavět domy, a ne dělat výstavy, proto jsme jeden postavili, aby si lidé mohli ´čuchnout´, aby zažili pocit v našich stavbách,“ vysvětluje architekt.
Oblíbeným Rajnišovým materiálem je dřevo, používá ho stejným principem jako v severní Americe, nechává ale více vyniknout dřevěné konstrukci. Příkladem je právě poštovna na Sněžce nebo věž Scholzberg u Maxova. Architekt upozorňuje, že evropský požadavek na co nejdelší životnost nemusí být jediný správný. „Můžeme si dovolit stavět na věky, až naše úroveň bude věkům odpovídat,“ říká k typickému evropskému pohledu.
Rajniš neváhá jít za hranice stavebního zákona, legálních postupů a hájí svobodu nezávislé tvorby. Do sporů s úředníky se dostal kvůli některým svým dílům, jež jsou vyskládanými věžemi ze schnoucího dřeva, nemají základy, a tudíž podle něj nepotřebují žádná úřední povolení.
Martin Rajniš vystudoval Fakultu architektury ČVUT, 2 roky postgraduálně na AVU u prof. Cubra a Školku architektury u architektů Masáka a Hubáčka v libereckém SIALU. V roce 1986 založil s kolegy Stanislavem Fialou, Jaroslavem Zimou a Tomášem Prouzou DA studio. Vyprojektovali obchodní dům na Národní třídě, pavilón na Světové výstavě ve Vancouveru, sérii rodinných domů i administrativních budov v Praze - 10 let pracovali na proměňujícím se Smíchově. Tomáš Prouza svým nápadem na vedení strahovského tunelu zachránil čtvrť před drastickým rozdělením.
„Snažíme se najít cesty, jak se poučit v přírodě a dělat ´baráky´, které by se - konečně - líbily každému, tak jako v Holandsku, Dánsku, Švýcarsku nebo Kanadě. Česká architektura za bolševismu klesla o mnoho příček dolů, nebezpečně jsme se přiblížili například Albánii, kde z 5 tisíc domů není ani jeden pěkný. U nás připadá na 90 rodinných domů tak jeden dobrý,“ říká tvůrce.
Stejně jako v přírodě je podle něj třeba usilovat o různorodost, právě ta byla v minulém režimu zcela potlačena. Za ideálně různorodé považuje centrum Prahy, architektura by měla směřovat k městům stejně příjemným jako z období baroka.