Není to běžná výstava o domech a autorovi. Výstavu uspořádala Fragnerova galerie, zdálo by se, k nekulatému autorovu výročí (je mu letos 64 let), a asi současně i jako příspěvek k jakémusi zásadnímu "zdravému" směřování určitých životních postojů i architektonických trendů. To ostatně nadmíru přiléhavě Rajnišova tvorba řadu let předkládá a Galerie Jaraslava Fragnera v posledních letech dost cílevědomě představuje.
Recenze: Martin Rajniš – Přirozená architektura
Martin Rajniš se totiž již dlouho prezentuje nejen svou prací a svými projekty, ale také řadou hutných veřejných vystoupení jako svérázný architekt-filosof, výrazně akcentující svoji řešitelskou cestu napříč zmarem šedivé či dokonce pokleslé komerční architektury. Jím tvrdohlavě propagovaný návrat k přírodě a přírodním tvarům, podpořený nevídanou badatelsko-cestovatelskou vášní, se mile zaklesl u zdánlivě jednoduché formy a materiálu - hrubě zpracovaného dřeva v základních prvcích, hranolech, prknech, latích, špalcích. Z nich staví nebo lépe řečeno skládá a rovná prakticky vše.
Takřka všechny exponáty, ať již realizované stavby (nebo v řadě případů raději sklady dříví), kterých bohužel zas není tolik nebo řada zajímavých, svěžích a vtipných projektů, potvrzují až radostnou lehkost, jednoduchost a výhodnost. Způsob řešení a odvaha, s jakou se pouští se svým dřevěným materiálem i na opravdu krkolomná místa (příkladem za všechny může být Poštovna na Sněžce), vyvolává u diváka obdiv smíšený s radostí, kterou cítíme, když se nám podaří správně postavit jednoduchou stavebnici tak, že opravdu funguje.
Práce se světlem, které do všech děl i projektů vniká podélnými skulinami, je unikátní, častokrát asi i bezděčná, dosahuje však ve svém dopadu takřka terapeutických výsledků. Můžete to vyzkoušet sami v Rajnišově Zenové kostce na nádvoří vedle galerie, kde na malých polštářcích sníte o mnohém, hlazeni propuštěným světlem. Se závistí sledujete na fotografiích, výkresech a dokonalých počítačových simulacích jeho domy, lofty, lodě a věže v Troji, Trnové, v Liberci, Písku či u Chrudimi. Závidíte majitelům a sami se zkoumáte, jak byste museli změnit svůj život anebo lépe, jak by ony změnily Váš.
Rajnišovy čisté a šetrné domy mají patrně i své chyby, Rajniš to dokládá nejen řadou úvah a očekávání a v doprovodném katalogovém textu připouští: „….ukazuje nám, jak žít s chybami a nezpůsobit katastrofu…“.
Dřevo se totiž nemusí vždy chovat konstantně tak, jak bychom si přáli, dřevěné domy všelijak tančí, pumpují, prohýbají se. Zdá se, a řada realizací to potvrzuje, že Rajniš ví, jak na to nebo alespoň hledá cestu k podepření svých v praxi již prováděných zásad.
Výstava, realizovaná jako hutná přehlídka směsi realizovaných děl i snivých projektů, má díky univerzálně používanému stavebnímu materiálu jednotnou barevnost, díky používanému způsobu konstrukce i jednotnou strukturu. Její ucelená tvář však probouzí zvědavost a radost, není v žádném případě nudnou. To však je až druhotným výsledkem, je totiž autorovým vášnivým přiznáním se k nezměrné lásce k přírodě, jejím strukturám a poklonou jejím zákonům. Pokornou poklonou.