Celkem 88 soch je rozmístěno ve třech sálech, které zachycují podstatu jednotlivých období. „Výstava je tak velmi zajímavá a vizuálně přitažlivá,“ říká autorka expozice Adriana Primusová, která na instalaci spolupracovala s architektem Emilem Zavadilem.
Výstava je již třetí v rámci projektu Figura 20, který začal na Pražském hradě před třemi lety. „Letohrádek si o sochy sám říkal, je to krásný prostor s velmi starou sochařskou tradicí,“ říká Kateřina Horníčková ze Správy Pražského hradu a vysvětluje, že smyslem projektu je vyjádřit se k tvrzení, že figurální socha je ve 2. polovině 20. století mrtva.
Janoušková (nar. 1922), Kmentová (1928-1980) a Szapocznikow (1926-1973) se sešly ve 40. letech na pražské VŠUP v ateliéru prof. Josefa Wagnera, z něhož vyšlo mnoho uznávaných umělců. Szapocznikow posléze odešla do Francie. „Na výstavě jsou zralá díla, zajímalo mě, jak se tvorba umělkyň konfrontuje,“ říká Primusová.
Podle autorky výstava vychází z figurace, je zde k vidění strukturální abstrakce, tělesnost, téma identity nebo inspirace primitivními kulturami v případě Věry Janouškové. Po zkraje klasických materiálech - sádře a bronzu - se objevují experimentální materiály jako polyester, polyuretan nebo smalt.
Výstavu uspořádala Správa Pražského hradu ve spolupráci s Polským institutem v Praze, většina děl polské autorky pochází ze sbírky jejího syna žijícího v Paříži.
