Praha - Francouz Bernard Werber je ve světě i u nás znám především jako autor vědeckofantastické literatury, například trilogií Mravenci. Jeho knihy byly přeloženy do několika desítek světových jazyků. Nyní se ale představuje i jako dramatik. Jeho hra Vyvolení bude poprvé v mimofrancouzské premiéře uvedena 27. února na prknech Divadla Kalich. "Jde o to pochopit, co to znamená být pozemšťanem," nastínil Werber, který o sobě říká, že je pesimista, ale s velkou nadějí.
Vyvolení - hra o pozemšťanech od pesimisty s velkou nadějí
V hlavních a jediných rolích v celé hře se přestaví Lenka Vlasáková jako krotitelka v cirkuse a Michal Dlouhý coby laboratorní vědec. „Dva lidé, kteří jsou naprosto neschopni spolu komunikovat, se ocitnou v uzavřeném prostoru, který neznají. Neví, proč tam jsou, neví, co všechno se může odehrát. Když nakonec vše zjistí, rozhodují, zda opravdu nedokážou překonat osobní antipatie a nedovolit tak civilizaci, aby pokračovala, nebo jestli se - typicky francouzské řešení - spolu vyspí,“ uvedl překladatel hry Julek Neumann.
Vyvolení jak od Čapka
Zápletku ani její rozuzlení on ani Bernard Werber, který přijel na českou premiéru, prozradit nechtěli. Téma civilizace a místa člověka ve vesmíru ale prý ve hře, stejně jako ve Werberových knihách, nechybí. Vyvolení řeší lidské vztahy a problém překonání sobecké perspektivy v moderním světě. Nabízí divákovi pohled do sebe sama i na lidstvo „shora“. „Je to takové velké téma udělané na malých postavách,“ shrnul Neumann.
Odhaduje, že českým divákům bude hra blízká. „Česká divadelní tradice, především ta z 20. let, měla schopnost spojovat témata filozofická s lehkou komedií - jako v případě Bernara Webera. Na půdorysu něčeho, co je docela lehké, se řeší velmi závažné otázky,“ dodal. A řešení otázky pokračování civilizace, které Werber ve Vyvolených nabídne, znají Češi prý z mnoha her Karla Čapka.
Rozhovor s Bernardem Werberem
Proč jste si vybral jako hrdiny svých knih právě mravence?
Zdáli se mi jako velmi originální „předmět“, o kterém by mohl být napsán román. A také jsem to bral jako výzvu, zda dokážu zaujmout čtenáře něčím tak bizarním. Mravenci jsou nejstarší civilizací na Zemi, přišli před námi, lidmi, a možná už se jim podařilo vyřešit problémy, které my jsme zatím nevyřešili.
Jak dlouho jste sledoval život mravenců, než jste se pustil do psaní?
Knihy jsem psal dvanáct let a byla to doslova mravenčí práce. Prostřednictvím mravenců jsem chtěl vyprávět o lidech. Chtěl jsem říct, že vedle nás je další civilizace, která možná má řešení na naše stávající problémy. Je to určitý způsob, jak hovořit o lidstvu fantazijním způsobem.
Na vašich knihách je znát, že máte hluboké znalosti z různých oborů. Jak je sbíráte, máte spolupracovníky?
Ne, byl jsem dlouho vědeckým novinářem. Co mě zajímá, to je spiritualita a prostřednictvím mravenců se snažím hovořit o člověku ve vesmíru, o jeho svědomí. V České republice vyjde v červnu nová kniha, která nepojednává o mravencích, ale o našich schopnostech navštívit ráj. Pro mě je to ale pořád to samé téma - místo člověka ve vesmíru, vedle ostatních lidí, zvířat, vedle přírody. Prostřednictvím takových témat, jako jsou andělé či mravenci, se snažím dobrat určité filozofické podstaty.