Praha – Zapálení, odhodlaní a nekompromisní, takoví jsou Andreas Baader a Gudrun Ensslinová v západním Německu na konci 60. let, pár let předtím, než se dají dohromady s novinářkou Ulrike Meinhofovou a vznikne Frakce Rudé armády (RAF – Rote Armee Fraktion). Teoretickou onanií ničeho nedosáhneš, na násilí je třeba reagovat násilím, tvrdí. A stejní jsou i o deset let později, po několikaletém věznění, kdy čekají ve stammheimské věznici na rozsudek za teroristické útoky. Alespoň ve filmové kronice stokrát naruby obrácené kapitoly německých dějin – Baader Meinhof Komplex režiséra Uliho Edela.
Filmová kronika terorismu: Baader Meinhof Komplex
Jen v Německu bylo před Edelovým snímkem natočeno nejméně sedm filmů o RAF. „Je to opět film o pachatelích, ne o obětech,“ napsal o Baader Meinhof Komplex časopis Der Spiegel, který jako jediný mohl loni na podzim, před uvedením filmu do kin, o něm uveřejnit článek – ovšem ještě než snímek viděl jeden jediný divák v běžné kinodistribuci, byl už pasován na oscarové želízko. Der Spiegel je s Baader Meinhof Komplex propojen i jinak. Film vychází totiž z knihy bývalého šéfredaktora tohoto německého časopisu Stefana Austa.
„Dosud se objevilo mnoho slov o RAF, ale ne nejdůležitější obrazy, a to obrazy jejích činů. Lidé se ukazují činy, které dělají. A rozhodující je, že je dělají, ne proč,“ uvedl pro Der Spiegel scenárista Bernd Eichinger, v čem se Baader Meinhof Komplex liší od svých filmových předchůdců. Ono „rozhodující je, že je dělají, ne proč“ je vlastně vysvětlením, proč se Edel zaměřil na zachycení činů skupiny Baader-Meinhofová, ne na rozebírání důvodů a motivů, které k nim vedly.
Slova už mnoho řekla, teď se ke slovu dostaly obrazy
Tvůrci se v Edelově snímku snažili využít co nejvíce dobových materiálů, dokumentů, novinových článků, fotek i vyprávění očitých svědků. Že se herečtí představitelé teroristům co nejvíce podobají fyzicky, není nic zas tak překvapujícího, ve filmu ale byly použity i zrekonstruované dialogy mezi členy skupiny nebo záběry, které téměř navlas odpovídají dochovaným fotografiím – například ze soudní síně nebo místa pumového útoku.
Když tohle divák ví, působí na něho mnoho obrazů velmi realisticky. Stejně jako Austova kniha i Edelův film nechce prý nikoho soudit nebo ohajovat. Má být pouze kronikou, záznamem událostí. Snaha o co největší věrnost skutečnosti se ale zároveň stala pro snímek botou, která tlačí. Takže i když vypadá vážně slušivě, na patě udělá puchýř velikosti pětikoruny.
Počáteční scény – především ty davové z demonstrace během návštěvy perského šacha v Berlíně nebo z projevu studentského vůdce Rudiho Dutschkeho proti válce ve Vietnamu – jsou, zvlášť na kinoplátně o výšce dvou slonů, strhující. Postupně ale přibývá obrazů, které jsou jako listování albem, v němž někdo zapomněl dát k fotografiím popisky. Tušíte, kdo je ten mladý muž ve frajerské bundě i ta holka vedle něho s černými linkami pod očima, ale jen se dohadujete, kde to jsou a proč.
Do kina s učebnicí dějepisu
Zvlášť nezřetelné jsou motivy novinářky Ulriky Meinhofové, která společně s Andreasem Baaderem dala frakci druhé jméno – skupina Baader-Meinhofová. Oni dva a Gudrun Ensslinová, Baaderova přítelkyně a ta dravější a impulzivnější z obou žen, jsou trojicí, na jejichž osudy se film zaměřuje. V souladu se záměrem „být kronikou“ ale Uli Edel jejich fanatické zapálení nijak neanalyzuje a do hlavy jim nenahlíží.
Zkrátka bez znalosti dějinných souvislostí se divák ve filmu pravděpodobně brzy ztratí – pokud mu ovšem ke spokojenosti nestačí jen pěkné akční scény. A když mluvím o znalosti, mám na mysli podrobnější obeznámení se s historií RAF a osudů jejích členů, nejen mlhavou představu (RAF, RAF… nebyli to nějací němečtí teroristé?). Baader Meinhof Komplex je film spíš pro ty, kteří o RAF už něco ví, než pro ty, kteří čekají, že se o něm v kině něco dozvědí. Pro ty první neznamená ale návštěva kina rozhodně vyhozené peníze a pro ty druhé – pokud budou ochotni si nejprve něco nastudovat – pak také ne.
Baader Meinhof Komplex; premiéra: 9. dubna; režie: Uli Edel; scénář: Uli Edel, Bernd Eichinger, podle knihy Stefana Austa; kamera: Rainer Klausmann; hrají: Martina Gedecková (Ulrike Meinhofová), Moritz Bleibtreu (Andreas Baader), Johanna Wokaleková (Gudrun Ensslinová) aj.
GALERIE
Ulrike Meinhofová