Rekonstrukce včetně vybavení interiéru si vyžádala tři roky a téměř 20 milionů korun. „Náš záměr byl udělat to velmi citlivě a bez nějakých velkých zásahů. Hlavně odstranit ten nános komunistické přestavby a dát tomu podobu, kterou to mělo před rokem 1974, kdy Hana Benešová zemřela,“ shrnul odstupující premiér Mirek Topolánek. Hlavním lákadlem pro návštěvníky je podle něho atmosféra, duch místa, v němž se setkávali a diskutovali zajímaví lidé.Z vily rekreačním střediskem
Když se vzdal Edvard Beneš 2. června 1948 prezidentské funkce, natrvalo se se svou ženou Hanou usídlil ve své vile v Sezimově Ústí. 3. září téhož roku zde zemřel. Hana Benešová pak ve vile zůstala až do své smrti v roce 1974. Ve své závěti ji odkázala veřejnosti, mělo tu vzniknout muzeum připomínající život i práci Edvarda Beneše. „Tento záměr naplněn nebyl vzhledem k tehdejší politické situaci,“ vysvětluje historik Husitského muzea v Táboře Jakub Smrčka. Za socialismu byla budova přestavěna na rekreační sídlo využívané ústavními činiteli.
Vila je majetkem Úřadu vlády. Nyní už se podle Topolánka nepočítá, že by se v ní úředníci běžně rekreovali. Ve druhém nadzemním podlaží jsou ale prostory pro vládní návštěvy i premiérský pokoj.
Hledání 30. let
Základem expozice v přízemí je jídelna a obytná hala s oblíbeným prezidentovým zákoutím včetně pohodlného křesla. V prvním patře jsou přístupné pracovna a ložnice, v níž Beneš zemřel. Projektový tým vedený architektem Orlinem Ilinčevem vypracoval pro obnovu vily návrh, podle něhož se společenské místnosti v přízemí domu navrátily do původní podoby ze 30. let. Z interiéru zmizelo tmavé dřevěné obložení a místnosti nyní působí vzdušně a světle. V místnostech jsou starožitnosti i nábytek ze 30. let, některé kusy, například sofa a židle v jídelně byly zhotoveny na zakázku. Také nové barevné pojetí fasády a okenic vily vychází z dobové fotodokumentace.
