Argippo napsal Vivaldi na zakázku pro Prahu, kde také měla opera ve 30. letech 18. století premiéru. Stejně jako mnoho Vivaldových děl se ale ztratila, což v té době nebylo nic neobvyklého. „Archivy vyhořely, ani muzikanti si zápisů sami nijak nepovažovali, takže jimi topili nebo si do nich balili slanečky. Z Vivaldiho operní tvorby se tak dochovalo jen padesát procent,“ vysvětlil Ondřej Macek, cembalista a dirigent.
Právě on partituru k Agrippu objevil koncem roku 2006 v knížecím soukromém archivu Thurn-Taxisů v bavorském Řezně. Libreta, známá z dobového tisku, byla sice uložena v pražské Národní knihovně, hudba se ale pokládala za ztracenou.
„Argippo je vstupem do říše snové barokní mašinérie, kterou málokdo z nás mohl vidět, a pro nás to bylo jako zjevení,“ uvedl Macek o práci na Vivaldiho opeře, „ocitli jsme se v něm díky kulisám a svíčkám. Barokní divadlo předznamenalo všechny současné efekty, rychlé výměny scén, propadla, pyrotechnické efekty. Vše to je naším pohledem překrásně naivní.“
Film o postupném zrodu opery se natáčel pět let v Benátkách, v Praze a Českém Krumlově.
