Praha - Zpěvák, kytarista, skladatel z Mali, dlouholetý spoluhráč Aliho Farky Tourého v Praze představí 6. května v Divadle u hasičů své nové CD Tabital Pulaaku. Afel Bocoum, který se významně prosadil jako důležitý hudebník regionu na březích řeky Niger přijíždí se svou skupinou Alkibar, jejíž název znamená v jazyce sonrhai „posel Velké řeky“. Bocoum v řece nachází inspiraci a oporu, pracuje přitom se zvukem vycházejícím z tradičního zpěvu lidí pevně spjatých s touto zemí.
Z pouštního městečka Niafunké přijíždí hudebník Afel Bocoum
Afel Bocoum spolupracoval s Alim Farkou Tourém a jeho skupinou ASCO po třicet let, od svých třinácti. Během této doby významně přispěl k charakteristickému soundu, který pomohl umístit vesnici Niafunké na důležité místo v hudební mapě světa. Naléhavé Bocoumovy vokály a akustická kytara působily jako přirozený doplněk k pulsující elektrické kytaře jeho „tontona“, strýčka a rádce Tourého. Spolupráce s Tourém se nejlépe projevuje na albu The Source s písněmi jako „Inshana Macina“ a „Dofana,“ ale také na evropských a amerických turné, která mu pomohla vymanit se ze stínu mentora a upoutat na sebe pozornost. Tato proměna byla potvrzena nahráním prvního Bocoumova alba Alkibar v opuštěném zemědělském sídle v okrajové části Niafunké v roce 1997. Následující evropská vystoupení v roce 2001 objevila v Afelu Bocoumovi působivého umělce i na pódiu.
Jako zavedený a respektovaný muzikant a důležitý člen společnosti kombinuje filozofický komentář k současnému dění nejen v Mali s aktivní účastí na společenských událostech jako třeba „Plameni míru“, vzpomínkové slavnosti, která připomíná pionýrské pálení zbraní v roce 1996. Hraním na takových akcích pomáhá Bocoum přesvědčovat jiné, aby vzali osud do svých rukou. „Afrika strávila příliš mnoho času spoléháním na to, že její problémy budou řešit jiní. Tato myšlenka se odráží v pouštním blues Ali Farky, ale je to hudba, která ve své nahé verzi má kořeny v hudbě starší,“ říká africký hudebník.
Bocoum se více opírá o akustickou stránku hudby, používá tradiční zvuk: jednostrunné housle, dvoustrunnou kytaru, perkuse kalabasy, akustickou kytaru a dojímavé vokály, to vše tvoří plynulé melodie a cirkulující rytmy, navozující obraz přílivu a odlivu řeky a pouště, která ji obklopuje. Ve volně plynoucích melodiích řeky a pulzujícím rytmu drsného pouštního větru nacházíme odkaz Aliho Farky Tourého. Afel Bocoum spojuje pozoruhodnou jemnost s ohromným talentem, stal se pravým „poslem Velké řeky“, a je jisté, že i proto bude hudba Mali zachována příštím generacím.