Výstava vypravuje tragické příběhy majetku obětí holocaustu

Praha - Příběhy lidí, kteří se snažili při útěku před nacisty vyvézt či prodat svůj majetek, představuje výstava v Uměleckoprůmyslovém museu. Rozsáhlé expozici, čerpající z většiny z vlastních zdrojů, předcházel dlouholetý výzkum, během kterého se prostřednictvím archivních materiálů dostali autoři výstavy ke konkrétním jménům majitelů. Výstava Návraty paměti je doprovodnou akcí pětidenní konference o holocaustu, poslední velké akce českého předsednictví Evropské unii.

Expozice představuje díla, jejichž původní majitelé byli deportováni do koncentračních táborů nebo se jim podařilo emigrovat; k vidění je zde například sbírka vzácného nejstaršího míšeňského porcelánu, která patřila Viktoru Kahlerovi; tomu se podařilo emigrovat, ale sbírku zabralo gestapo. „Každý ten předmět má za sebou příběh, který je spojen s obdobím, které je teď vnímáno jako daleká minulost. Nám se až v posledních letech podařilo identifikovat jejich majitele,“ říká ředitelka Uměleckoprůmyslového musea Praha Helena Koenigsmarková.  

„Podařilo se nám najít seznamy uměleckých předmětů a v prvním seznamu byla uvedena i transportní čísla původních majitelů - odtud už byl jen krůček k tomu najít konkrétní jméno,“ vysvětluje kurátor výstavy Mario Vlček. Výstava, která je první svého druhu v České republice, je doplněna obsáhlou publikací pod názvem Výkupné za život.

Video Reportáž Jitky Szászové
video

Reportáž Jitky Szászové


Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí druhé světové války založila v roce 2001 vláda. Zabývá se objasňováním historických a hospodářských otázek arizace židovského majetku, zejména umění. Jeho náplní je také výzkum archivních pramenů a průzkum depozitářů muzeí a galerií. Pracovníci centra zkoumají ve státních muzeích archivy a předměty, které dosud byly ve sbírkách anonymní, identifikují jako židovský majetek. Uměleckoprůmyslové museum již před dvěma lety připravilo z takto zjištěných předmětů ze svých sbírek výstavu doprovozenou publikací.

Podle pracovníků centra je v českých muzeích a galeriích i více než 60 let po válce mnoho „nejasných akvizic“, tedy přírůstků, o nichž se má za to, že mohly do institucí přijít i třeba přes několik zastávek, ale původně z židovských konfiskátů. V archivech jsou u uměleckých děl žádosti o vývoz, které úřady zamítaly.

Pokud něco povolily vyvézt, to nejcennější ze sbírek byli majitelé nuceni věnovat. Ještě v rámci československého právního systému měli k muzeím a galeriím důvěru, majetek u nich deponovali i v dobré víře, nevěděli, co přijde v příštích letech. Po hrůzách války však přišel další totalitní režim, který majetek opět konfiskoval jako majetek německý.

Na internetové stránce www.restitution-art.cz, kterou připravilo ministerstvo kultury ve spolupráci s Moravským zemským muzeem, je evidováno přes 3 000 děl či uměleckých souborů ze státních sbírek v České republice, která pocházejí nebo mohou pocházet z majetku obětí holocaustu a jejichž původní majitelé většinou zahynuli pod nacistickým terorem.