Praha - Tvorbu Emily Medkové, jedné z nejvýznamnějších představitelek české umělecké fotografie druhé poloviny 20. století, představuje výstava v pražské Galerii fotografie Louvre. Tvorba Emily Medkové byla bezprostředně spjata se surrealismem a bývá řazena k magickému realismu. Výstavní síň se nachází v domě se stejnojmennou známou kavárnou, otevřena je denně od 13:00 do 22:00.
Magický realismus ve fotografiích Emily Medkové vzbuzuje silné emoce
Fotografie Medkové vypovídají o svébytném způsobu vidění, které vyjadřuje naléhavé existenciální napětí. Hlavní zdroje inspirace hledala autorka, která se až do roku 1962 jako zaměstnaná žena zabývala svými projekty pouze o víkendech, v prostředí Prahy. V jejích oprýskaných zdech, zatlučených oknech a zatarasených vchodech viděla obličeje, postavy či přízraky.
Po Medkově smrti u ní sílil smysl pro černý humor, který se projevil i na fotografiích. Náměty nacházela na smetištích, mezi kovovým šrotem. Název jednoho z cyklů z té doby - Konec iluzí - vystihuje její tehdejší situaci i pocity. Zemřela po těžké nemoci v roce 1985 ve věku 56 let.
Její pečlivě zvažované a promyšlené životní dílo čítá na 400 fotografií. Někdy i několik let čekala na záběr, který ji oslovil, s fotografováním nespěchala. Pro její fotografie platí spíše hlediska a měřítka uplatňovaná u malby. Vytvořila si osobitý vztah a přístup k prostoru a času, ke struktuře hmoty, tvaru, světla a šera. Zaměřením na syrové a studené prostředí, jakoby bez citu, vášní i lidských postav svým fotoaparátem sledovala zmar, zánik, rozklad a plynutí času, uvedl kurátor výstavy a sbírky PPF, z níž vystavené snímky pocházejí, Pavel Lagner.
Emily Medková vystudovala ve 40. letech fotografii na Grafické škole v Praze. Nespokojila se však s dráhou profesionální fotografky a hledala vlastní způsob uměleckého vyjádření. Důležité pro ni v tomto směru bylo sblížení s malířem Mikulášem Medkem, kterého si později vzala za muže. Díky jeho bohatému kulturnímu zázemí a kontaktům s výtvarníky, básníky, dramatiky i teoretiky vstoupila do inspirativního prostředí, jehož působení bylo pro umělce zvlášť důležité po roce 1948.