Vlasta Dufková dostala cenu za překlad jemné symfonie pocitů

Praha - U příležitosti svátku svatého Jeronýma, patrona překladatelů, dnes převzala Cenu Josefa Jungmanna za nejlepší překlad zahraničního literárního díla do češtiny v uplynulém roce Vlasta Dufková. Obec překladatelů ocenila její překlad knihy Burití, jejímž autorem je brazilský prozaik Joao Guimaraes Rosa. Překlad byl nominován i na cenu Magnesia Litera. Na Cenu Josefa Jungmanna byli letos dále nominováni Karel Fiala, Zdeněk Frýbort, Marie Havlíková, Magdalena Křížová, Jiří Našinec a Anna Valentová. Novela jednoho z největších latinskoamerických autorů 20. století, z jehož díla byl do češtiny již v 70. letech přeložen román Velká divočina: cesty, vtahuje čtenáře do magického světa brazilského sertãa. Spolu s agrotechnikem Miguelem, jehož osud zavede na statek U dobré palmy burití, vstupují do pozdně patriarchálního světa, jemuž jako hlava rodiny vévodí pan Liodoro a v němž se mnohé točí kolem tří mladých žen, Liodorovy slunečné dcery Glórie, její temné sestry Marie Behú a jejich bývalé švagrové, městské dívky Leandry. Tento takřka neprodyšně uzavřený svět, kde čas plyne, jako by stál, se i zde Guimarãesi Rosovi stává mikrokosmem, v němž vystupují do popředí klíčové otázky lidské existence, tentokrát především láska a různé podoby, které na sebe v životě bere.

Vlasta Dufková (1951) je zkušená překladatelka z francouzštiny a portugalštiny, věnuje se i vlastní tvorbě (soubor básní Čistec a próza Bílé na bílém). Překlad knihy, za nějž dostala cenu spojenou s odměnou 50 tisíc korun, je podle poroty jazykově bohatý a vynalézavý, mnohovrstevnatý a přitom čtivý text stírající namnoze hranice mezi prózou a poezií. Podle poroty se Dufková skvěle vypořádala s nekonečným bojem o přiblížení se bohatosti původního sdělení za cenu co nejmenších ztrát. Musela se vyrovnat s nástrahami specifických reálií, mnohdy vytvářet vlastní názvosloví, a především dbát o uchování velkého množství filozofických a náboženských konotací, odkazů a skrytých významů. 

Joao Guimaraes Rosa (1908 až 1967) je prozaik, jehož dílo zaujímá v brazilské literatuře ojedinělé místo díky charakteristické ideové mnohovrstevnatosti, filozoficko-náboženské hloubce a bohatému využití výrazových možností jazyka.