Praha - Za největší osobnost české architektury 20. století zvolili v roce 2000 respondenti Josefa Gočára, spoluzakladatele kubistického architektonického slohu. Žák Jana Kotěry, který se po 1. světové válce přiklonil k funkcionalismu, proslul zejména svým návrhem pražského domu U Černé Matky Boží v Celetné ulici, tvořil ale i v jiných městech, výrazně ovlivnil především Hradec Králové, pro nějž vytvořil tzv. životaschopný regulační plán. Letos v březnu uplynulo 130 let od jeho narození.
Josef Gočár - architekt, který zajistil centru Hradce klid
„Mladí čeští architekti reagovali na kubistické malířství - Picassa, Braqua -snažili se jej převést do trojrozměrné architektury. Předpokládali, že se k nim přidají další evropští architekti, ale přišla 1. světová válka, a zůstalo tak jen u českého pokusu,“ vysvětluje historik umění Rostislav Švácha. V 31 letech (1911) tak Gočár navrhnul rohový obchodní dům U Černé Matky Boží s železobetonovou konstrukcí a výraznou fasádou, který přes svoji modernost splýval s okolní historickou zástavbou a na jeho nároží dokonce umístili barokní mariánskou sochu, takzvanou Černou Matku Boží. Architekt také kompletně zařídil jeho kavárnu Orient s černým kubistickým barem a mosaznými lustry, která je po rekonstrukci opět přístupná. „Kubistický dům je čistou hmotou, do níž se architekt snažil dostat maximum lomených, pyramidálních linií. Ostatně svým předchůdcům vytýkal, že málo formují stavbu,“ dodává Švácha.
V tomto období Gočár proměnil i Lázně Bohdaneč, kde žil od jedenácti let. V roce 1910 tu vystavěl železobetonovou věž vodojemu a budovu jezdeckých kasáren, později pak kubistickou lázeňskou budovu s krytou kolonádou s arkýřovými výstupky do vestibulu. V nedalekých Pardubicích postavil na břehu Chrudimky Winternitzovy automatické mlýny. Tato rozlehlá stavba s ornamentálními vzorci světlých a tmavých cihel působí jako romantický hrad.
Rostislav Švácha o J. Gočárovi (zdroj: ČT24)
V roce 1909 předvedl svůj návrh na dostavbu pražské Staroměstské radnice - pyramidy typu babylonské věže. Soutěž ale nevyhrál, podle dobových kritiků by věž zakrývala výhled na Pražský hrad. „Gočár i ostatní z jeho okruhu byli členy Klubu Za starou Prahu. Představovali si celou starou Prahu jako umělecký organismus, který se musí umělecky hníst,“ vysvětluje Rostislav Švácha přístup tvůrců.
Po první světové válce se Gočárův styl proměnil. Pro svoji tvorbu hledal národní prameny. Podle motivů obloučku se těmto stavbám říkalo rondokubismus. Na výzdobě fasád pracovali sochaři Otto Gutfreund a Jan Štursa; jejich dílo je k vidění na monumentální Bance československých legií v Praze Na Poříčí.
Do Hradce Králové přivedl Gočára, tehdy už profesora na pražské Akademii výtvarných umění, ve 30. letech jeho učitel, profesor Jan Kotěra. Architekt se tu utkal s paprskovitou kompozicí města zbaveného hradeb. Navrhl celkový regulační plán s dopravním okruhem kolem starého města - to obklopil pásem zeleně nebo vody. V centru Hradce je díky němu dodnes relativní klid. V dalších čtvrtích řešil například samostatné cesty pro pěší mimo dopravní komunikace. Hradec Králové se tak stal prvním městem projektovaným s velkoměstskými ambicemi. Dalšími hradeckými stavbami, tentokrát již ve strohém funkcionalistickém slohu, jsou například gymnázium ve tvaru otevřené knihy, dvě měšťanské školy spojené odvážně řešenou budovou mateřské školy nebo budova Církve československé husitské.
Funkcionalismus a konstruktivismus jsou patrné i na jeho pražských stavbách z konce 20. let - vilové čtvrti v Praze na Babě či na paláci Fénix na pražském Václavském náměstí. Perlou funkcionalismu je také jeho kostel sv. Václava ve Vršovicích.
Gočárův život v datech
1880 - narozen 31. 3. v Semíně
1891 - rodina se přestěhovala do Bohdanče
1903 - studium na Umělecko-průmyslové škole v Praze, nejprve mimořádně v ateliéru Jana Kotěry, později jako řádný žák jeho speciální školy
1916–1919 - služba v armádě
1928–1931 - rektor pražské AVU
1945 - zemřel 10. 10. v Jičíně
GALERIE
Kubistické schodiště