Praha - Dagmar Pecková si pro své vystoupení ve Smetanově síni pražského Obecního domu připravila zajímavý a neotřelý program, který dá vyniknout jejímu dramatickému projevu. Koncert Peckové je vzácnou příležitostí vidět umělkyni žijící již několik let se svou rodinou v Německu. Její společné vystoupení se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK pod vedením Jiřího Bělohlávka je součástí Velikonočního festivalu Praha, který se koná do 14. dubna v kostele sv. Šimona a Judy a v pražském Obecním domě.
V Obecním domě dnes zazpívá Dagmar Pecková
Na programu bude Adagietto ze Symfonie č. 5 Gustava Mahlera. Dále zazní několik písní Alexandra Zemlinského na texty belgického básníka Maurice Maeterlincka a Symfonie č. 4 c moll Veliká noc Josefa Bohuslava Foerstera.
Pátou symfonii začal GUSTAV MAHLER komponovat v létě 1898 v Maierniggu, dokončena byla v létě 1902, kdy Mahler trávil v Maierniggu první společné léto s Almou, která se v březnu toho roku stala jeho ženou. Premiéra se uskutečnila 18. října 1904 v provedení Gürzenichova orchestru v Kolíně nad Rýnem za skladatelova řízení. Symfonie je monumentálně založené pětivěté dílo. Tematický materiál stojí velmi blízko písním na texty Friedricha Rückerta, jež vznikaly ve stejném období. Již za půl roku po světové premiéře – 2. března 1905 – zazněla symfonie v Praze v provedení orchestru Nového německého divadla za řízení Leo Blecha.
„Adagietto bylo Mahlerovým vyznáním lásky k Almě! Poslal jí rukopis místo dopisu. Nepřipsal ani slovo a ona pochopila (oba mi to vyprávěli!),“ připsal na první stránku provozovacího materiálu symfonie dirigent Willem Mengelberg.
Čtvrtá věta symfonie Adagietto se často uvádí samostatně. Její popularitu ještě zvýšil film Luchina Viscontiho z roku 1970 Smrt v Benátkách podle Thomase Manna, kde tvoří hudební doprovod.
Šest písní (Sechs Gesänge) op. 13 ALEXANDRA ZEMLINSKÉHO (1871–1942) na texty belgického básníka Maurice Maeterlincka (1862–1949) vzniklo v letech 1910–13. Zemlinsky zhudebnil čtyři zvolené texty roku 1910 nejprve s klavírním doprovodem. O tři roky později je zinstrumentoval a v této podobě je 31. března 1913 provedl Arnold Schönberg v Berlíně. Další dvě písně cyklu zkomponoval Zemlinsky roku 1913 a zinstrumentoval je roku 1922.
Symfonie č. 4 c moll op. 54 JOSEFA BOHUSLAVA FOERSTERA (1859–1951) vznikla za skladatelova pobytu ve Vídni, kde žil v letech 1903–1918. Její název Veliká noc napovídá mysterijní pozadí inspirace, nesené Foersterovou hlubokou vírou. Symfonie byla poprvé provedena 22. listopadu 1905 Českou filharmonií za řízení Oskara Nedbala.