„Byl hodně duchovním člověkem, vysvětlení pro náhlý odchod bude nejlépe vědět on sám,“ uvedl umělecký ředitel Divadla Petra Bezruče Martin Františák. Režíroval hru Bezruč, kterou Balabán napsal spolu s Ivanem Motýlem. „Nejen pro mě, ale i pro herce to bylo velké lidské setkání,“ řekl Františák.
Podle Balabánových slov by se literatuře měl vrátit hlas. „Nejen poezie, ale i próza má svůj hlas a je to dosvědčeno až čtením. V dnešní době, kdy se můžeme koukat na všelijaké videa a dvd, tak tam máme všechno, ale nemáme člověka, který mluví sám za sebe, který nám řekne to, co napsal a to co nám chce říct,“ podotkl při tiskové konferenci k letošnímu festivalu Měsíc autorského čtení.
Rozhovor s Miroslavem Balaštíkem
Balabánovy povídky byly silně ovlivněny ostravským prostředím, do něhož umísťoval osudy postav žijící na sociální periferii. „Mě zajímá hlavně lidské srdce a jeho nadání k dobru i ke zlu, jak to říkal Erich Fromm. Mě zajímá jako určitý zápas, který se odehrává v člověku, a určité drama, které člověk prožívá každý den,“ uvedl Balabán již dříve v pořadu Před půlnocí.
Jan Balabán se narodil 29. ledna 1961 v Šumperku, většinu života pak strávil v Ostravě. Na olomoucké univerzitě vystudoval český a anglický jazyk. Po ukončení studia pracoval jako překladatel ve Vítkovických železárnách, později jako překladatel na volné noze. Jeho kniha povídek Možná že odcházíme získala v roce 2005 cenu Magnesia Litera v kategorii próza. O rok dříve byla v anketě Lidových novin prohlášena knihou roku, zároveň byla nominována na Státní cenu za literaturu. Mezi jeho další povídkové knihy patří Středověk (1995), Boží lano (1998), Prázdniny (1998) a Jsme tady (2006). Je také autorem románu Kudy šel anděl (2003) a vytvořil komiks Srdce draka (2001).