Mnozí ale udělení ceny Saramagovi zpochybňovali zejména kvůli jeho neoblomnému komunistickému přesvědčení. S kritikou přišel i Vatikán, jemuž ale Saramago vzkázal, ať si založí cenu pro spisovatele „dokonalé v politických a morálních aspektech“.
Jeho díla jsou plná paradoxů a překvapení a pro jeho styl vyznačující se hořkou ironií, sarkasmem a zvláštním magičnem vymysleli publicisté dokonce název saramagismus. Proslul také jako kritik zakořeněného tradicionalismu, konzervativního myšlení i katolické církve. Nicméně alternativu viděl až do své smrti v marxistické ideologii.
Servítky si Saramago nebral ani v komentování politického vývoje. Například před šesti lety na veřejné slavnosti v Mexiku nazval válku v Iráku „stupidní a obscénní“ záležitostí a prohlásil, že „ji řídil imbecil jménem Bush“. Svůj názor na konflikt na Blízkém východě vyjádřil tím, když přirovnal Izraelci obklíčená palestinská území k nacistickým koncentračním táborům. Rozruch vzbudila i jeho účast na oslavách 40. výročí kubánské revoluce, při nichž se objevil spolu s kolumbijským spisovatelem Gabrielem Garcíou Márquezem po boku Fidela Castra.
První román Hříšná země vydal v roce 1947, až v roce 1977 vydal svůj druhý román Příručka malířství a krasopisu. Mezitím se projevil i jako básník - sbírky Možné básně (1966) a Pravděpodobně radost (1970). Po sáze o rodině bezzemků Z půdy vzešlý (1980) vydal roku 1982 román Baltasar a Blimunda (v originále Pověst o klášteře), jenž mu vynesl mezinárodní uznání. Tento milostný příběh válečného veterána a tajemné vizionářky z 18. století byl také první jeho knihou, jež vyšla v češtině, a to až v roce 2003.
Mezi další Saramagova významná díla patří román Rok, kdy zemřel Ricardo Reis (1984), Kamenný vor (1986), v němž se Portugalsko odtrhne od Evropy a míří k Americe, Historie obléhání Lisabonu (1989) a skandální román Evangelium podle Ježíše Krista (1991), v němž polemizuje o praktikách a dogmatech katolické církve a který Vatikán tvrdě odsoudil. Bouři nevole jím vyvolal i ve své domovině, odkud se poté odstěhoval na Kanárské ostrovy.
José Saramago se narodil 16. listopadu 1922
v provincii Ribatejo do rodiny chudého zemědělce Josého de Sousy, který si zvolil přezdívku Saramago (v překladu ředkev). Pro nedostatek financí musel předčasně opustit gymnázium a později se vyučil kovodělníkem. Brzy ale začal pracovat v nakladatelstvích a poté v novinách, včetně jednoho z hlavních portugalských deníků Diário de Notícias. V roce 1975 byl nucen se z politických důvodů tohoto místa vzdát a od té doby se živil literaturou.
José Saramago měl dceru Violante z prvního manželství, podruhé se oženil v roce 1988 se španělskou novinářkou Pilar del Río z vlivné španělské nakladatelské rodiny.
