Město je pro něho otevřenou galerií – další exponát jeho výstavy je možné vidět v tuhle chvíli třeba na pražském Andělu. Plátna ale vydrží maximálně týden, než je smyje déšť nebo přelepí rozhořčený majitel.
Umění ve veřejném prostoru se snaží vyburcovat kolemjdoucí ze stereotypu a přivést je k zamyšlení, třeba jako Eposovy billboardy o všudypřítomné reklamě.
Reportáž Martiny Čurdové
Minulý rok instaloval na chodníky pražského Florence mytického písečného červa olgoje chorchoje, který se z městské dlažby vynořoval a zase mizel pod zemí. „Spousta lidí nevěděla, jestli je to umění, nebo nějaký špatný instalatérský zásah. A právě určitá forma znejisťování mě na tom baví,“ dodává Epos.
I když pouliční umělci často pracují skrytě a pod utajenou identitou, má i česká scéna už pár výrazných jmen. Většina z nich se představila před dvěma lety na street art festivalu Names.
