V úvodu mi dovolte citovat autorku samotnou: Projekt IN PANEL je inspirován prostředím panelového sídliště Prahy, kde žiji už mnoho let, vlastně většinu svého života. Vždy mě fascinovalo, jak paneláky skrz mihotání světýlek v noci ožívají. Skrz světla, která zviditelňují ve dne nepřístupné hradby panelu, se nám otevírají pohledy do útrob domu. Zajímalo mě, jak žijí obyvatelé domů uvnitř unifikovaných bytových prostor. Stejnost i odlišnost uspořádání, rytmické opakování prvků, intimní vnitřní prostor v kontrastu s tím anonymním vnějším.
Recenze: Sylva Francová / IN PANEL
Sylva za nás provádí neuvěřitelně zajímavý sociologicko-politický průzkum. Přestože volí pro svoji fotosérii takřka totožné panelové byty s jejich uzounkým obývákem, dokládá nepřímo stav společnosti. V Čechách se (naštěstí) nepodařilo překopat obývací zvyky a možná díky převládající standardizaci příjmů tak na sídlištích zůstává nadále žít většinová společnost, dá se říci střední třída. Tak ovšem také vypadá autorčina sonda.
Zařízení komíhá v době osvobození se od jednotných nábytkových sestav a je postupně doplněno osobitým výrazem, zajímavými předměty a objekty, věrně dokumentujícími osobnost majitele či složení rodiny. Je to dost těžké, vystavit na odiv svoji vlastní reprezentaci a navíc zapojit do snímaného prostoru důležité členy (přítomné) rodiny. Samozřejmě se díváme nejčastěji na ženy, ženy s dětmi, ženy osamocené, staré dámy, snad vdovy.
Vidíme sbírky porcelánu, nové elektronické spotřebiče, křehké knihovny, nejrůznější sedačky - od prostých po kožená těžká monstra. Kocháme se nejrůznějšími koberci, vidíme perské imitace i nejrůznější jednobarevné podlahové krytí. Co však Sylva dokumentovala, patrně bezděky, nejlépe – v naprostém centru obývacího pokoje, na reprezentativním místě, v ose všech důležitých pohledů, naproti křeslům, gaučům, sedačkám, pohovkám etc. trůní televizor, dost často i zapnutý. Pohledy přítomných vždy sledují buď program, anebo místo, kde se „to“ za chvíli odehraje.
Neuvěřitelná studie o roli a přítomnosti televize v životě prosté střední třídy. Studie, která samozřejmě nebyla prvotně zaměřena tímto směrem, ale vypovídá o současném stavu vnímání, o jeho krizi i o nutnosti televizi jako fenomén přijmout. (Jen mě tak napadá, jak si povídají členové rodiny a někdy i případná návštěva, když sedí vedle sebe a naproti mají – asi zapnutý – televizor? Mluví na sebe vůbec? Mohou se slyšet?)
To vše na velkých formátech a v dokonalém fotografickém barevném zpracování. Studie je pro nás zjednodušena v tom směru, že všechny záběry jsou pořizovány z přibližně stejného místa a ve stejném úhlu ve stejném druhu převažujícího paneláku, takže vše se odehrává na stejné ploše ve stejné kubatuře. Což není nezajímavé, přináší to o to tvrdší představu o realitě dnešního života. A ještě na závěr: Většina navštívených a vyfotografovaných postav si dělá pohodlí, chodí doma totiž v ponožkách. Jupí!
Sylva Francová vystudovala Akademii výtvarných umění a Pedagogickou fakultu UK v Praze. Známe ji z řady výstav jak v Čechách, tak v zahraničí. Je nositelkou celé řady ocenění (Hlávkova cena, 1. místo na Portfolio Review v rámci festivalu Mesiac fotografie 2007), získala grant Nadace pro současné umění.