Frankfurt (Main) – Nehmotná Berlínská zeď rozděluje podle kritiků i po dvaceti letech německou literaturu. Západní spisovatelé píší strojenější romány, východní sází na autentické prožitky a nebojácnost. O minulém i budoucím sjednocování obou dosud tak různých světů hovořili spisovatelé na probíhajícím knižním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem.
Berlínská zeď stále stojí – dělí západní a východní literáty
Východoněmečtí autoři se v době, kdy žili v nesvobodném státě, museli podřídit mnoha omezením. Ti, kteří se nechtěli podřít, utíkali na západ, nebo psali v rámci literárního undergroundu. Exilová i undergroundová literatura si ale nebraly servítky, autoři byli otevření a nebáli se – totalitního režimu, ale ani trhu. To se dodnes nezměnilo. „Stále to v nás je, scházíme se, diskutujeme a třeba se i pohádáme. Potom si řeknete: Aha! O něco opravdu jde, je tady téma. Myslím, že na západě to tak nechodí, protože měli jinou historii,“ komentoval východoněmeckou odlišnost spisovatel Peter Wawerzinek.
V západním Německu bylo prostředí docela opačné – společnost byla svobodná, autoři uzavření. „Diskuze s kolegy si opravdu neumím představit. Nevím, jestli bych to vůbec přežil,“ svěřil se kolínský autor Moritz von Uslar.
Reportáž Ivy Němcové (zdroj: ČT24)
Právě von Uslar se ale pokusil oba světy spojit – vydal román Deutscheboden o malém městě východně od Berlína. Podle kritiky je to příběh z „divokého východu“. „Jel jsem na tři měsíce do malého města na východě a napsal o tom. Jak se tam nic neděje, je tam málo pracovních příležitostí, pravicový radikalismus. Je to tak. Ale je to i všude jinde,“ popsal von Uslar svoji inspiraci.
Snad i díky odvaze, kterou si museli vypěstovat, aby mohli ve východním Německu svobodně psát, získávají dnes východní autoři velkou část literárních cen udělovaných ve sjednocené zemi. „Kritika pozná, že se ti lidé nemusí schovávat za figurami, nemusí mít strach z konkurence, jsou zvyklí být k sobě a svému okolí upřímní,“ podotkl literát Jan Faktor.
Dnes žijí Sasové, Duryňci a Braniborci ve stejném státě jako Vestfálci nebo Bavoři. Společně tak mohou vzkázat, že není důležité odkud pochází, ale jak kvalitní literaturu píší.
Frankfurtský knižní veletrh 2010