Padesátník Houellebecq, označovaný také za profesora beznaděje, ve svém pátém románu La carte et le territoire kritizuje umění, lásku, peníze a osobnosti. Dále se ironicky vyjadřuje o venkově a sadisticky popisuje svou vlastní vraždu. Hovoří o sobě jako o muži, který páchne jen trochu méně než mrtvola a vypadá jako stará nemocná želva.
Tón nové knížky, kterou uvítala naprostá většina literárních kritiků, je podle agentury AFP přesto méně zoufalý a pochmurný než v předchozích románech. Od toho prvního spisovatel popisuje ve své tvorbě s klinickou chladnokrevností citovou a sexuální ubohost moderního člověka, jeho naprostou samotu. Většina jeho románů byla přeložena i do češtiny.
je sice spojena s šekem na pouhých deset eur, tedy v přepočtu zhruba 250 korun, vždy ale vede k velkému zvýšení prodeje odměněného díla. Ocenění, které se uděluje od roku 1903, nese jméno dvou spisovatelů konce 19. století, bratrů Edmonda a Julese Goncourtových.
získala jméno po lékaři Théophrastu Renaudotovi (asi 1586-1683), jenž je pokládán za otce francouzské žurnalistiky. Tuto cenu založili v roce 1926 novináři čekající u Drouanta na vyhlášení Goncourtovy ceny, aby „opravili“ výběr Goncourtovy akademie.
