Tváře Alfonse Muchy

„Spolupráce s mezinárodně uznávaným historikem a znalcem secesního umění Petrem Wittlichem byla jednoznačnou motivací pro uskutečnění výstavy vybraného díla dnes tolik skloňovaného Alfonse Muchy,“ vysvětlil šéfkurátor GASK Ondřej Chrobák.

Výtvarným a výrazovým prostředkem, na který se expozice soustřeďuje, je ideální ženská postava umožňující personifikovat tak zvanou světskou duši. Ta byla podle ezoterického učení, jež se Mucha naučil vyznávat v symbolisticky orientovaném prostředí literární, divadelní a výtvarné Paříže let devadesátých 19. století, chápána jako spojnice ideálního a materiálního. Taková figura mohla být Muchou použita jak ve vysoce spirituálním Otčenáši, tak v komerčních plakátech doporučujících nákup určitého likéru nebo sušenek.

Muchovy Tváře představí v osmi okruzích více než sedmdesát děl zobrazujících ztvárnění ženské tváře napříč Muchovou tvorbou. A to prostřednictvím fotografií z Muchova pařížského ateliéru přes plakáty s herečkou Sarah Bernhardtovou či fotografické práce pro German Theatre v New Yorku až po reprezentativní plakát zvoucí k návštěvě výstavy tehdy dokončeného cyklu Slovanské epopeje nebo méně známé Muchovy malby a pastely.

Výstava Alfons Mucha: Tváře bude otevřena od 10. listopadu do 28. února.

OKRUHY VÝSTAVY:

Ohnisko ateliéru: Muchův pařížský ateliér se stával živým místem setkání umělců, jak o tom svědčí fotografie s Paulem Gauguinem, jeho Javankou a Luďkem Maroldem, pózujících v kostýmech. Jeho pozdější ateliér v ulici Val de Grace navštěvovali kromě výtvarníků i literáti a hudebníci. V ateliéru Mucha fotografoval aranžované ženské modely jako přípravu pro své plakáty a dokonce v něm i vyučoval. Model už sedí v pozici vhodné pro zakomponování figury do ornamentálního rámce, ale jeho živá tvář ještě naznačuje, že k vytvoření plakátu bude nutné ji idealizovat.

Herecká persona: Koncem roku 1894 navrhl Mucha svůj první plakát pro slavnou herečku Sarah Bernhardtovou, který měl okamžitý ohlas u pařížského publika. Pro Bernhardtovou vytvořil celou sérii velkých plakátů a získal v ní model neobyčejně silně vyjadřující mentalitu doby konce století. Odtud se pak rozvinula bohatá Muchova grafická tvorba idealizující ženu. Plakát Medea z roku 1898 zobrazuje Bernhardtovou v titulní roli scénicky adaptované antické tragédie. Šílená tvář ženy, která zavraždila vlastní děti, reflektuje i úvahy dobových psychologů o hysterických sklonech moderní ženy.

Art Nouveau: Mucha se stal jedním z předních představitelů nového secesního dekorativního stylu, který se rychle zmocňoval moderního životního prostředí. Jeho schopnost stylového designu vyvrcholila ve vzorníku Documents décoratifs z roku 1902, v němž uplatnil florální ornamentiku na všechny náměty a úkoly vyžadované požadavky dobové estetiky. Plakát La Trappistine z roku 1897 propagoval oblíbený likér. Ukazuje, jak Muchova ideální figura se zasněnou tváří dobře odpovídala úvaze sociologa Tardeho o imaginativním charakteru moderního spotřebního konzumu a jak snadno mohla být spiritualita spojována s pozemskostí.

Citový základ: Precizní grafická práce pro veřejnost zakrývala silné citové zdroje Muchova výrazu, které jsou čitelnější z jeho kreseb a pastelů, zůstávajících v soukromí ateliéru a zaznamenávajících intimnější zdroje jeho umělectví. Kresba Vzpomínka na Ivančice z roku 1903 dokládá, jak Mucha neztrácel ani v době své největší pařížské slávy citový kontakt se svým dětstvím a rodným prostředím, ze kterého vzešel. Zavřené oči nakreslené postavy stupňují citovost její tváře, protože znamenají soustředění na imaginární představu.

Divadlo světa: Od roku 1904 Mucha pobýval ve Spojených státech a poznal zde jinou vysokou společnost. Jeho práce pro newyorské divadlo uvolnily jeho smysl pro dramatičnost oprošťující se od dosavadního ornamentalismu. Fotografie přední herečky divadelní společnosti Maxe Reinhardta paní Reichlové z roku 1908, pózující pro nástěnnou malbu Tragédie, kterou Mucha prováděl pro German Theatre v New Yorku, ukazuje stupňující se zájem malíře o expresivní možnosti herecké tváře.

Volání domoviny: Touha po domově přivedla Muchu v roce 1910 již natrvalo do vlasti. Bystře se chápal úkolů české národní reprezentace a opět zdůraznil lidový základ a humanistický smysl české kultury. Plakát Pěvecké sdružení učitelů moravských z roku 1911 projevuje celkové oživení Muchovy dekorativní koncepce nalézající vazbu na domácí přírodu. Také tvář dívky naslouchající slavíkovi opouští somnambulismus pařížských tváří, ale neztrácí nic na svém oduševnění.

Slovanská epopej:  Ve Spojených státech Mucha získal mecenáše, který mu umožnil, aby se plně věnoval velkému úkolu malířského díla, zobrazujícího slavné události českých a slovanských dějin. V tomto cyklu dvaceti obřích pláten Mucha vyjádřil své přesvědčení o humanitních ideálech vedoucích obrození Slovanstva. Dílo dokončil roku 1928 a odevzdal ho českému lidu a městu Praze. V reprezentativním plakátu zvoucím k návštěvě výstavy dokončeného cyklu Slovanské epopeje Mucha působivě spojil tvář inspirované harfenistky s trojitou tváří staroslovanského božstva a vyznačil tak hlubokou mytologickou dimenzi své práce a ideje.

Výzva lidstvu: Muchovo umění mělo napomáhat celému lidstvu v jeho rozvoji. Proto Mucha vždy mobilizoval proti útlaku a bídě a snažil se pomoci tam, kde hrozila lidská tragédie. Plakát Russia restituenda z roku 1922 vznikl v rámci charitativní akce na podporu ruského lidu zmírajícího hladomorem po devastující občanské válce.