Londýn - Dosud neznámé dopisy amerického spisovatele Jeroma Davida Salingera přinášejí nový pohled na jeho komplikovanou osobnost. Autor slavné knihy Kdo chytá v žitě, jenž měl pověst nevrlého samotářského podivína, se v korespondenci, kterou získala Východoanglická univerzita v britském Norwichi, ukazuje jako srdečný člověk a oddaný přítel. Dopisy z let 1986 až 2002 pocházejí z korespondence s Donaldem Hartogem z Londýna, dávným Salingerovým přítelem z mládí. Spolu se potkali v roce 1937 ve Vídni, kde oba studovali němčinu.
Salinger nebyl nevrlý podivín, prozradily dopisy
Archivu Východoanglické univerzity věnovala dopisy Hartogova dcera Frances. „Ukazují Salingera jako úplně jiného člověka,“ řekl univerzitní profesor Chris Bigsby, který dokumenty prostudoval. „Byl to člověk, který jezdil na oslavy na ostrov Nantucket, k Niagarským vodopádům nebo k Velkému kaňonu a rád se bavil s lidmi, které cestou potkal,“ dodal.
Univerzita ale zatím nemůže úryvky z dopisů zveřejnit, protože se na písemnosti vztahují autorská práva Salingerových potomků. Vedle dnes již klasiky americké literatury Kdo chytá v žitě proslul Salinger právě urputným bojem o svá autorská práva. Své knihy a své soukromí neváhal hájit v řadě soudních pří. Soudil se mimo jiné se svým životopiscem Ianem Hamiltonem, ale také se svojí bývalou milenkou Joyce Maynardovou, a dokonce se svou dcerou Margaret Salingerovou, které obě napsaly knihy pamětí, v nichž Salinger figuroval.
„Přál si, aby vycházely jeho knihy, nikoli knihy o něm“
V dopisech Donovi, jak spisovatel tituloval svého přítele, píše o všedních věcech - o politice, o počasí, o rodině, o Wimbledonu či o zdravotních komplikacích. „Dopisy jsou plné srdečné náklonnosti vůči mému otcovi, což se tolik liší od toho, jak se o Salingerovi mluví,“ uvedla Frances Hartogová, jejíž pohled na spisovatele také prošel proměnou.
Když Salinger přiletěl v roce 1989 do Londýna na oslavu Hartogových 70. narozenin, Frances měla ze setkání s ním velké obavy. Avšak muž s reputací nepříjemného morouse se ukázal být „naprosto okouzlující“. Když jej blíže poznala, získala větší pochopení i pro jeho boj o knihy a soukromí: „Přál si, aby vycházely jeho knihy, a nikoliv knihy o něm.“
Jerome David Salinger