Praha – Pátý ročník festivalu Mene Tekel (21.–27. února) doprovází mimo jiné devítidílný mezigenerační výstavní projekt, jehož název je stejný jako téma letošního ročníku – Reflexe totality v umění a vzdělávání. Jednou z částí výstavy v Křížové chodbě pražského Karolina je prezentace architektonických návrhů studentů liberecké Technické univerzity na muzeum, které by vzniklo přeměnou bývalé věznice v Uherském Hradišti. Expozice Minulost za zdí byla částečně představena už na loňské Letní filmové škole, v Karolinu ji doprovázejí fotografie Marka Malůška, dokumentující současný stav areálu.
Minulost za zdí. Kam s ní?
Minulost za zdí připravilo občanské sdružení Memoria. To usiluje dlouhodobě o důstojné využití uherskohradišťské věznice, která se po únoru 1948 v tehdejším Československu stala jedním z nejkrutějších žalářů pro politické vězně. Prostory objektu využívali ke stejnému účelu za druhé světové války i Němci.
„Areál byl opuštěn od roku 1962 až do 90. let, kdy se začalo uvažovat o jeho rekonstrukci do podoby soudního dvora, k němuž by přiléhalo obnovené vězení. Ovšem stát, který tento objekt tehdy opět získal od města, se rozhodl, že by to byla příliš nákladná investice. Takže areál zůstává zachován v podobě, v jaké byl opuštěn po roce 1962,“ seznamuje stručně s historií hradišťské věznice, která dnes slouží jako skladiště soudních spisů, předseda sdružení Memoria Petr Slinták.
GALERIE
videogallery_23226
Fotografie současnosti a projekty možné budoucnosti
„Vězení už tam nebude, to je důvod, proč se uvažuje o jiném využití. A jednou z těch možností může být muzeum nebo památník,“ dodává. Do projektu o podobě památníku zapojilo sdružení i budoucí architektury z Technické univerzity v Libereci. Součástí víkendového workshopu byly i rozhovory s politickými vězni a studium historických materiálů. Na základě získaných informací a dojmů se pak studenti pokusili navrhnout revitalizaci komplexu, která by objekt přeměnila v důstojné svědectví utrpení poltických vězňů během nacistické a komunistické diktatury.
Celkem vzniklo devět projektů, v Karolinu je vystaveno pět z nich. Doplňují je zvětšeniny dokumentárních fotografií, na nichž Marek Malůšek zachytil současný stav opuštěné věznice. „Každý k tomu přistupoval jinak. Nebyli ničím omezeni, pracovali s celým prostorem věznice,“ uvedl k návrhům Petr Slinták.
Labyrint nebo přetnutí minulosti
Jeden z návrhů například počítá s labyrintem, v němž by návštěvník bloudil před vstupem do objektu. Další student objekt „rozřezal“ úzkou chodbou, kterou by lidé procházeli a vybudovanými průhledy nahlíželi do jednotlivých místností. „Jde o jakési symbolické přetnutí minulosti,“ doplnil Slinták. Mezi návrhy se objevil i koncept, který odpovídá jeho představě o „syrové“ podobě případné expozice – reproduktory nainstalované v celách by autentickými vzpomínkami a výpověďmi pamětníků návštěvníkovi přibližovaly, co političtí vězni prožívali.
Petr Slinták upozorňuje, že podobné památníky vznikly i v ostatních postkomunistických zemích. Jako příklad uvádí Muzeum obětí komunismu v rumunském Sighetu nebo Muzeum Stasi, východoněmecké tajné policie, v Berlíně. Věří proto, že možnost vybudování památníku v uherskohradišťské věznici není jen přání a projekty studentů třeba v budoucnu poslouží jako inspirace architektům. „Když se to podařilo v jiných zemích, tak proč by se to nepodařilo u nás. Záleží na vůli lidí, kteří o tom rozhodují,“ uzavírá.
Další výstavy, které je možné zhlédnout v rámci projektu REFLEXE TOTALITY V UMĚNÍ A VZDĚLÁNÍ v Karolinu:
Plastiky, obrazy a fotografie Jiřího Sozanského – výběr z díla sochaře, který se celou svou uměleckou tvorbou angažuje proti všem formám násilí, zvůle a ideologického diktátu, pošlapávajícího lidská práva a důstojnost člověka.
Osud sochaře Šlezingera – soubor děl a dokumentace sochařského díla vězně dvou režimů: nacistického a komunistického.
Hora křížů – fotografie litevského novináře Valentinase Mitea, přinášející sugestivní svědectví o křesťanském poutním místě, ale zároveň také symbolu odporu Litevců vůči komunistickému sovětskému režimu.
Maďarsko 1945–1956 – výpověď o cestě Maďarska od nadšení v poválečných letech až ke krvavé revoluci.
Praha objektivem tajné policie – příslušníci StB pořizovali v 80. letech snímky nic netušících osob při každodenní činnosti.
Propaganda pro nejmenší – záměrné překrucování skutečnosti prostřednictvím pohádkových příběhů; ideologicky exponovaným tématům se v socialistické kultuře nevyhnuly ani děti.
Humor z Absurdistánu - většinou neznámá dílka pocházejí z archivu místopředsedy České unie karikaturistů. „Protože vůdci každého totalitního režimu v podstatě humor nenávidí, tak ho nevědomky tvoří. A národ, který smysl pro humor má, tak se bavil a bude bavit kouzlem nechtěného.“
ANO svobodě, NE násilí - výtvarná díla žáků základních umělecký škol, kterými se nejmladší generace vyjadřuje k otázkám základních lidských práv.
Výstavní projekt doprovází promítání dokumentů z cyklů ČT Příběhy železné opony, V zajetí železné opony a Přísně tajné vraždy a projekce dokumentárního filmu Zaváté šlépěje režiséra Petra Palovčíka, který sleduje osud sochaře Jaroslava Šlezingera. Výstava je otevřena do 5. 3., vstup zdarma.
GALERIE
Bývalá věznice v Uherském Hradišti