Praha – Životní jubileum Otakara Vávry připomíná Česká televize ve svém programu po celý únor, televizní oslavy vyvrcholí v předvečer režisérových narozenin 27. února. ČT2 uvede od 20:00 v televizní premiéře snímek Moje Praha, poslední Vávrův film, v němž režisér volně navazuje na jeden ze svých prvních kinematografických počinů z roku 1934. Ve 21:25 pak mohou diváci přepnout na ČT1, kde začíná dokument Stovku má člověk jednou za život, bohatý, často dramatický a někdy kontroverzní životní příběh Otakara Vávry.
Sté narozeniny Otakara Vávry na ČT
Na dokumentu Stovku má člověk jednou za život, zachycující století ve Vávrově životě a díle, spolupracovaly tři režisérky – Alena Činčerová, Adéla Sirotková a Vávrova životní partnerka Jitka Němcová. „Jitka to měla domluveno v ČT už někdy začátkem loňského roku. A mně pak v létě přišla esemeska, mám dovoleno citovat v plném znění: 'Aleno, neudělala bys za mě dokument o Vávrovi? Já už totiž dědka nemůžu. Nikdo mi neřekl, že tu bude tak dlouho',“ prozradila s nadsázkou o začátku spolupráce Alena Činčerová.
„V dokumentu mám i otázku, co si myslí o tom, že v podstatě přežil sedm režimů a v každém byl oceněný. A on říkal, že Češi jsou takoví, že je potřeba někdy uhnout, a on uhnul, ale že kdyby neuhnul, tak by se tady nemuselo ani mluvit česky. Čech si prostě najde takovou cestičku, aby to přežil.“
Upoutávka na dokumenty o Otakaru Vávrovi (zdroj: ČT24)
K natáčení se pak Němcová rozhodla přizvat i dokumentaristku Adélu Sirotkovou, „protože měla pocit, že sedmdesát let věkového rozdílu respondenta a režisérky něco přinese“. „Nesnažily jsme se dělat další filmografii, ale krásnou emoci ke stovce pana profesora,“ dodala ke snímku nejmladší z režisérek.
Snímek Moje Praha natočil Vávra v roce 2002 pro společnost Febio. Nestor české kinematografie prochází před kamerou i s kamerou „svou“ Prahou a vzpomíná na kavárny, v nichž psal scénáře a kde se scházel s přáteli, ale také na místa, kde bydlel, nebo obchody, kde kupoval své proslulé klobouky.
Vávra snímkem volně navázal na krátkometrážní film z počátku své tvorby, který věnoval hlavnímu městu. Tehdy, v roce 1934, právě dokumentárním fejetonem ze života v pražských ulicích nazvaným Žijeme v Praze začala jeho filmová dráha. Po 68 letech se k tomuto tématu znovu vrací a dokumentem na stejné téma svoji filmovou dráhu symbolicky uzavírá.
Alena ČINČEROVÁ: Popřála bych mu, aby si udržel ten svůj klid, protože pozorovat ho je i pro nás mladší velmi poučné. Jestli je jeho krédo „umět házet věci za hlavu“ recept, jak se dožít stovky, tak já si to vezmu k srdci a jemu přeju, aby ho nikdo nikdy z jeho vnitřního klidu nevytrhnul.
Otakar Vávra, filmový režisér, scenárista a profesor pražské FAMU, některými studenty dokonce označovaný za patrona české nové vlny, je autorem několika vrcholných děl české kinematografie ze třicátých, čtyřicátých a šedesátých let, ale je také podepsán pod prorežimními uměleckými prohrami z let padesátých a sedmdesátých. Celkem natočil více než půl stovky snímků, první hraný film Filozofskou historii natočil v roce 1937. Diváci České televize si mohou připomenout z jeho tvorby Příběh lásky a cti (27. 2. ve 22:15 na ČT1) a Kladivo na čarodějnice (28. 2. ve 22:50 na ČT2).
GALERIE
Jitka Němcová