Praha – Do pražského Studia Ypsilon se po roce vrátil režisér Arnošt Goldflam, aby tu připravil autorskou inscenaci na téma „lesk a bída divadla“. I proto ji nazval Vratká prkna podle rčení, že divadelním jevištěm jsou prkna znamenající svět. V groteskní komedii manželské dvojice, kterou hrají Jaroslava Kretschmerová a Jiří Lábus, nechává Goldflam diváky nahlédnout nejenom do zákulisí divadelního prostředí. Tento nejhranější současný český dramatik dostal poprvé příležitost ke spolupráci s Ypsilonkou v roce 1968. Jeho současná inscenace je už čtvrtou v pořadí.
Vratká prkna znamenající svět
Goldflam označuje tento další svůj text o divadle (předtím Zkouška, Ředitelská lóže, Dámská šatna) za grotesknější a bizarnější. „Nepostrádá humor a lásku k divadlu a divadelníkům, byť docela ironickou. Je to ovšem tak trochu pohled do maličko křivého zrcadla,“ řekl. Už při psaní myslel na hlavní představitele a těšil se na to, co si „vypůjčí“ od jiných kolegů z branže, v čem se kdo pozná a co se jim podaří zakamuflovat.
Autor hudby Milan Potoček v inscenaci využil toho, že herci jsou hudebně nadáni a zpívají. Uplatnil to například při scéně mejdanu po jedné z premiér. Goldflamovi pomohla i řada nápadů, které od herců během zkoušek získal. „Něco jsem vyhodil a něco akceptoval, něco bylo vtipné jen napoprvé. V zásadě jsem se ale nebránil jejich přínosu,“ řekl. I proto si s textem pohrál, chtěl, aby ukázal obrázek těch ambicí, s nimiž lidé do divadla přicházejí, třeba i nenaplněných. „Aby byla zřetelná i marnost našeho počínání a bylo to i o lidech obecně,“ dodal.
GALERIE
videogallery_000121450
„V životě to není o moc jiné než v těch Vratkých prknech, byť tamto se odehrává v divadelním prostředí. To divadelní prostředí je jen taková záminka, jak se říká obraz života normálního na vzorku divadla.“
Podle Jiřího Lábuse by se měl každý herec v této inscenaci poznat. „Každý člověk, nejenom herec, chce slyšet uznání o tom, že to, co dělá, není úplně špatné. Touží po určitém ohodnocení. Ale u herce jsou měřítka občas různá, soudy o něm subjektivní a jeho práce objektivně nezhodnotitelná. Občas z toho máte i depresi, je to zkrátka zvláštní chemie,“ řekl Lábus. S Jaroslavou Kretschmerovou přitom nehraje manželský pár poprvé, takže jsou podle svých slov na sebe zvyklí. S rolí semetriky se Kretschmerová podle svých slov trošku prala: „Už tři měsíce se snažím naučit být na Lábuse přísná a moc mi to nejde.“
Jeden z nejhranějších českých autorů Arnošt Goldflam označuje svou novou, v pořadí již čtvrtou hru, která podle jeho slov nemá na předchozí přímou návaznost, jako hořkou tragikomedii. Své hry si většinou poprvé režíruje sám, nevadí mu ovšem přenechat režisérskou taktovku i někomu jinému. „Mám to rád, když se toho chopí někdo jiný, protože mě zajímá, jak se toho chopí, jak si to vyloží. Není to zákon, že to musím dělat sám,“ dodává Goldflam.