Recenze: Náhled - Zdeněk Trs, Jan Uldrych

Celá řada malých či menších galerií nemá svoji tvář a urputně ji hledá, často ji nenajde, zejména díky roztěkanosti, neschopnostem či komerčním vazbám. Celá řada takových galerií si zvolí sporné autory a řítí se tak slepou uličkou, netušíc, co zbytečné a zavádějící práce činí. Jsou však galerie, které jsou řízeny cítícími a uvažujícími organizátory, majícími dobré vztahy s poučenými a přemýšlejícími kurátory. Není jich moc, zejména v Praze, ale najdou se.

Většina z nich se věnuje současnému modernímu (samozřejmě že českému) umění, některé fandí zjevně mladým, začínajícím autorům, většinou absolventům četných českých a moravských uměleckých škol. Mezi takovýmito vyniká, i když možná z části svojí provokativní dramaturgií, galerie Chemistry, která po prvních dvou zářných letech (oceněna jako Galerie roku 2009) změnila působiště a místo křehkého prostoru bytečku 2+1 na buržoazních Vinohradech se teď chlubí dvoupodlažním výstavním objektem o několikanásobné velikosti v ústí ulice U Lužického semináře.

Půvabný historický interiér - na dvoře zbytek asi už na Malé Straně nezbytné bývalé továrničky - hostí již několikátou výstavu, tentokrát díla loňských absolventů Akademie výtvarných umění v Praze, ateliéru klasických malířských technik profesora Zdeňka Berana, Jana Uldrycha a Zdeňka Trse. Ti logicky vytvářejí  obrazy s jasnou hyperrealistickou vizuální orientací.

Pro diváky, možná už někdy unavené uměním zjevně klopotně bojujícím, oponujícím, kopírujícícm, hledajícím etc. je uklidňující hyperrealistická koupel možná vděčným cílem. Pro bohaté dezorientované kupce zase milou ukázkou, že to taky jde, malovat „srozumitelně“. Pro další diváky pak autoři jednoznačně exhibují dokonale zvládnutým řemeslem, což se o studentech z Beranova ateliéru může konstatovat poměrně často. Zradou bývají volená témata, která někdy přiznávají autorovu bezradnost, prodanou ovšem v lesklém luxusním obalu výtvarného zpracování.

Není tomu naštěstí tak u obou představovaných autorů, kteří, ač vycházejí ze stejné kuchyně, se v rámci onoho hyperrealistického kabátu liší, jak to nejvíce jde. Trs pracuje s tématy, konstatujícími hranice živého, stopy konce, zejména ve svých „rybích“ sériích, které zvládá s dokonalým vkusem a odstupem. Jeho záhadná série Vendeta může pro některé vnímavé posuzovatele přinášet až hororovou náladu, to vše zvládnuto naprosto dokonalou technikou. Zahalené objekty nutí diváka k sebeprojekci, jak uvažuje sám autor.

Uldrych zase dokazuje kvalitu velkého portrétisty, v oblasti realistického ztvárnění oplývajícího nečekanou bravurou. Některá zvolená témata jeho prací mohou připadat lehce absurdní, někomu možná připomínají až surrelaistické symboly a příbuzné výjevy na pokraji snu.

Oba autoři dokládají, že několik ročníků absolventů ateliéru Zdeňka Berana vytvořilo silnou generaci českého hyperrealismu, řemeslně tak blízkou dnešním americkým proudům, námětově však opravdu díkybohu vzdálenou vpřed o světelné roky.

NÁHLED - ZDENĚK TRS, JAN ULDRYCH. Kde: The Chemistry Gallery; U Lužického semináře 11, Praha 1 - Kampa. Kdy: do 5. června.

Vydáno pod