O revoluci, kterou už v televizi neuvidíte. Dále obhajoba nikdy nekončícího mládí, věčně plných rtů a pevných ňader. A nakonec konstatování: co bylo tenkrát na Západě, dnes najdete hlavně na Jihu. Ale nejen to. Dnešní Vizinoviny budou i vzpomínat, a to na básníka, proroka a pionýra černé hudby Gila Scott-Herona.
Vizinoviny tentokrát budou i vzpomínat
Z pátku na sobotu zemřel v New Yorku drobný dvaašedesátiletý muž, který znamenal pro černošskou Ameriku postavu stejně majestátních rozměrů, jako byl reverend Martin Luther King, James Brown nebo Malcom X. Poslední desetiletí žil v ústraní, zápasil s démony závislosti, ale vloni po dlouhé době vydal jako pozapomenutý klasik velmi zajímavé album. Ukázka v tomto výtečném klipu.
Gil Scott-Heron sice nikdy mimo hranice černé Ameriky nedosáhl proslulosti svých známějších bratří, přesto tu nejspíš napořád zůstane hlavní motiv básně nazvané The Revolution Will Not Be Televised („Revoluci neodvysílají v televizi … nebudou ji přerušovat reklamy na pivo, bratře…“). První verze téhle vynikající prorocké básně vyšla na Scottově debutu v roce 1970. Čili jako dílo jednadvacetiletého „vidoucího“ člověka.
V týdnu se dost namluvilo o tom, zda jsou písně jedné české zpěvačky „národním bohatstvím“ a jestli je z toho titulu má pravideně oprašovat Český rozhlas a zpěvačce pak prachy posílat na účet. S praštěnými premisami nelze vést příčetnou debatu. Jedna její část ale Vizinoviny zneklidnila – totiž posměšné hlasy, že zpěvačka „už je stará a dělá, jako kdyby byla navěky mladá“. Ti, kdo jí to vyčítají, se nejspíš těší, jak budou ve stáří vypadat sešle. Co je na tom špatného, že chce zpěvačka působit mladě? Zahrajme si klip jedné z jejích nejlepších amerických kolegyň. Ta se, jako děvče z venkova, kdysi zhlédla v místní… prostitutce. Žena ji v horalsky přísném, evangelikálním světě upoutala smyslnými rty, bujným poprsím a výstředním oblékáním. Zpěvačka si svůj sen splnila. Ano, není to zrovna reklama na přirozenost, ale přirozenost je přece dvojznačné slovo. Poznámka: Přežít to zdlouhavé představování na začátku vám jistě pomůže pohled na sako moderátora. Rok 1974 - to byly doby!
Milostná písnička, kterou jedna žena zpívá druhé? „Jolene, tvoje krása nemá srovnání. Neber mi mého muže jen proto, že můžeš…“ Zážitkem týdne je pro Vizinoviny koncert tuzemského velmistra milostné písně Vlasty Redla. Velmistr na sobě neměl ty plandavé trenky (či snad kraťasy), ve kterých kdysi pózoval na propagačních fotkách, ani jeho kapela už nemá účesy ve stylu „vpředu práce, vzadu zábava“. Reportáž z návratu na pódia je zde, tady k tomu jeden z jeho povedených kousků. Kéž přibývají další!
Myslíte, že by vyhrála tolik cen Grammy, kdyby byla černosška a přitom fetovala? Otázka, kterou Vizinovinám v rozhovoru kdysi položil americký skladatel a klavírista Herbie Hancock. Bylo krátce po udílení Grammy, klasik Hancock vyhrál jednu, Londýňanka Amy Winehouse jich dostala pět. Těžká otázka, odpoveď tuším. V týdnu probleskla zpráva, že se Amy chystá znovu do léčebny. Bez moralizování a ironie, jako zástupci bezejmenných dělníků kultury, si Vizinoviny myslí, že sláva je těžké břemeno. A taky, že Amy je talent nejen na průšvihy, ale i na mikrofon. Video najdete zde:
Vizinoviny jako talentová show – tématu se přidržme. Producent a kutil Brian Burton si říká Danger Mouse. Kariéru začal tím, že ho žalovala firma EMI (za jeho Šedivé album), a dnes je na výplatní pásce EMI možná v první desítce. Tedy – vlastně určitě. Mladík, který se uvedl jako hudební pirát, teď s U2 natáčí jejich novou desku. A v mezidobí si udělal radost – víc se dozvíte tady. Z italské desky si zahrajeme píseň s Jackem Whitem, to je ten černovlasý s knírkem.
A nakonec něco krásného. Předtím ale jedna poznámka k Facebooku. Vizinoviny ctí heslo, že „neexistuje nic takového jako oběd zdarma“, jinými slovy, cokoliv nabízí korporace a podnikavci zadarmo, může jednou přijít draho. Přesto využívají dobrodiní Facebooku a ukládají tam třeba odkazy na oblíbená videa. U vědomí, že v dnešní době není těžké najít jakoukoliv skladbu během pár vteřin. Ale hůř se hledá posluchač, který by jí věnoval několik minut své pozornosti. Zde odkaz na FB stránku zpravodajské ČT24. A tady píseň na rozloučenou. Caetano Veloso a David Byrne, Vizinoviny nebudou unavovat dalšími fakty. Snad jen dávná rada Boba Dylana jedné rozhlasové posluchačce: Jestli se vám moje písnička líbí, moc si nelamte hlavu s tím proč.