Praha - Dva původní členové slavné americké kapely The Doors zavítali přesně po roce opět do Prahy, letos jako hlavní hvězdy „warm-upu“ sprnového Trutnova. I čtyřicet let po smrti charismatického lídra Morrisona dokázali ze svých písni vydolovat maximum a ukázat je v živých barvách. Riders On the Storm tak skutečně vítězoslavně projeli nad Prahou.
Recenze: Vyvolávání Morrisona jde i bez starých konzerv
Na první pohled se může zdát, že Robby Krieger a Ray Manzarek objíždí svět skutečně jen jako poslední šanci, jak ještě trochu zvýšit čísla na svých účtech, první poslech však vše rázem změní. Agilní sedmdesátníci na pódiu předvedli důstojný výkon hodný všech, kteří ten večer zamířili do KC Vltavská. Mnoho jich tedy nebylo, když se koncert z nedostatku prodaných vstupenek na poslední chvíli přesouval z holešovické Incheba Areny. Polozapomenuté legendy do hal netáhnou a nezmění na tom ani předkapela formátu Psích vojáků.
Pohrobci výrazné skupiny konce šedesátých let vsadili oproti loňsku na méně výrazného zpěváka. Dave Brock se role zhostil s pokorou a dával dostatečně najevo, že hvězdou není on, falešný Morrison, ale opravdoví Manzarek a Krieger. Dvojice během posledních let vyzkoušela už čtyři různé interprety, ale zdá se, že se v podobě neznámého zpěváka revivalu Doors konečně trefila.
Ten hloubkou hlasu Morrisonovi rozhodně nedostál, vše však doháněl dokonalou znalostí textů a správnou rytmikou, od popové Touch Me až po nelidské skřeky patnáctiminutové poemy When the Music’s Over. Manzarek s Kriegerem byli ve formě, každý notoricky známý hit okořenili novým trochu pozměněným sólem. Jakoby pořád dávali najevo, že jsou to skutečně oni, kdo skládal drtivou většinu hudby kapely a mají tak neoddiskutovatelné právo ji hrát, jak se jim zlíbí.
Ray Manzarek and Robby Krieger of The Doors
To vůbec byla největší přednost večera. Zjištění, že posluchači nepřišli na nejlepší a nejdražší revival The Doors, ale na živou hudbu. Krieger a Manzarek nemají zapotřebí hrát konzervy z alb, ty si každý poslechne doma v klidu. Se svojí hudbou pracují a nechají ji naživo kráčet dál nebo alespoň šířeji.
Kalifornské vysloužilce z rytmu koncertu vyvedl snad jen moment z úvodu, kdy ochranka nechala narychlo osvětlit pódium už těsně před třetí písní. Ze stropu haly totiž začalo následkem silné bouře nečekaně téct přímo do techniky. Škoda, že efekt stylově nepočkal do vhodnější Riders On the Storm. I když těžko říct, kdo by pak byl těmi skutečnými jezdci v bouři. Hudebníci nebo s kýbly pobíhající sekuriťáci?
Na letošní rok připadá čtyřicetileté výročí od Morrisonovy smrti a zároveň i vydání posledního alba slavné čtveřice. Jak Manzarek během koncertu připomněl, oba přátelé byli 3.7. položit svíce na pařížský hrob rockové ikony. Výročí od vydání kritikou ceněné desky L. A. Woman pak slavili přímo na pódiu, písněmi z desky vyplnili třetinu celého setu. Málokdo asi tušil, že naživo uslyší nekompromisní The Changeling nebo naopak smířlivou Hyacinth House.
Opomenuto však nezůstalo žádné album. Úvod rozřízla hardrocková Roadhouse Blues. Pacifistické zaříkávadlo v podobě Five To One pak znělo do souznícího sálu až hypnoticky a dalo vzpomenout i na slavnou filmovou scénu zpodobňující koncert v Miami roku 1969. Opilý Morrison na něm tehdy předváděl obscénní gesta a za neprokázané podezření z veřejného obnažování byl posléze i odsouzen. I přes posmrtné Morrisonovo očištění neměl naštěstí Brock potřebu vše do písmene opakovat.
Dálniční hymna L. A.Woman a přídavek v podobě nejslavnější Light My Fire logicky vystoupení zakončily v nejlepším. Oba hudebníci ze sebe vydali maximum a z už tak dost dusné atmosféry sálu vytvořili neprostupnou hradbu zvuků, rukou a vlasů. V kontrastu s tím, jak vetše po skončení odcházeli do zákulisí, by se tomu jednomu ani nechtělo věřit.
Bouřlivá atmosféra přežila několik dlouhých minut po jejich odchodu a finálním rozsvícení světel. A jak oba jistě dobře vědí, délka tohoto momentu je pro opravdové muzikanty tou jedinou upřímnou odměnou.
Kalifornští The Doors vznikli v roce 1965 v Los Angeles. Lídrem kapely se od počátku stává charismatický básník Jim Morrison, sexuální symbol konce šedesátých let. Jejich eponymní deska je dodnes považována za jeden z nejlepších debutů historie rocku. Čtveřice stihla vydat šest alb s hity jako Light My Fire, Touch Me, Break On Through a Riders On the Storm. Čím dál více nezvladatelný Morisson se po sérii excesů a trestu za veřejné obnažování uchyluje do Paříže, kde krátce poté za nevyjasněných okolností umírá. Kapela chvilku pokračuje jako trojice, ale po dvou neúspěšných albech končí.
Klávesista Ray Manzarek a kytarista Robby Krieger hrají od roku 2002 opět spolu. O původní názvy „The Doors of 21. century“ a „Riders on the storm“ se soudí s Morrisonovou rodinou a bubeníkem Johnem Densmorem. Od roku 2008 vystupují pod jednoduchým „Manzarek-Krieger“.