… zpívala ve známém hitu poloviny padesátých let šansoniérka Věra Racková. Napadl mne ten text ihned, když jsem narazil na procházce po pražské náplavce mezi Jiráskovým a železničním mostem na jakousi dřevěnou potvůrku, která patrně měla být lavičkou, ale jaksi se nepovedla, a tak je odsouzena k náhradní činnosti. Že by zpěvu?
Kéž, lavičko, kéž bys promluvila…
Ne, žalozpěvu. Na náplavce, pro kterou byla a je naplánována a ve volebních slibech i potvrzena jakási bohulibá kulturní budoucnost (galerie plující, galerie v původních dílnách a skladech v nábřežních regulačních stěnách, malé restaurace, místo pro korzo etc.) se bez jakékoliv koncepce a názoru začala vynořovat jakási odpadní monstra, která nenápadně a pozvolna místo zaplňují a vytvářejí z něho nechtěnou galerii nevkusu, upadlé komerce, reklamy, a nebojme se říci, i hlouposti. Kouzlo řeky, žebrajících labutí, nové dláždění, pěkné počasí a snad i mizející kolorit dříve živého přístaviště a kvalita předválečné dřevěné restaurace prozatím situaci zachraňují, ale…
Naše lavička, která je sestrojena tak, že se na ní korpulentnější člověk příliš neposadí, a má snad sloužit ke způsobnému odpočinku jedenáctiletých děvčátek (vždy po dvou z každé strany), je zraněna již autorem. Ale ona je ještě to nejpůvabnější z toho, co lze na nábřeží vidět. Bachraté lodě, které se podivně začaly množit poblíž Mánesa a nabízejí i ubytování a předražená jídla, a zrušené, kvetoucí záchodky, které jsou mateřským přístavem další restaurační zahrádky (místo nich po celé navigaci nabízejí své služby cudně se shlukující umělohmotné mobilní toalety známých firem) jsou branou k onomu počínajícímu panoptiku.
- Pražské nábřeží zdroj: Josef Vomáčka http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2723/272263.jpg
- Tolik radosti najednou… zdroj: Josef Vomáčka http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2723/272262.jpg
- Model galerie na pražském nábřeží zdroj: Galerie Avoid http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2723/272268.jpg
Pod mosty parkoviště, hle, jak výhodné. Základny pro výlety na jednoosých elektrických přesouvadlech směrem Karlštejn (32 km vestoje, ach…), dřevěné domečky, miloučké ve své prostotě šestnáctého století na všech pontonech a nástupištích, tři či dokonce čtyři druhy odpadkových košů, mramorové lavičky, připomínající funkcionalistické náhrobky, lampy, které se staly odpadkovými koši, přiblblí reklamní panáčci, velkoplošné reklamní superplochy, sdružené sestavy kontejnerů pro tříděný odpad (tady na náplavce), amatérské hospůdky, zábavní pivní šlapadla….
Vše, na čem se dá něco trhnout, bez půvabu, nápadu, výtvarné či architektonické kvality. A mezitím zkomírající galerie, která ještě nedávno byla schopna nábřeží naplnit zajímavými výstavami, instalacemi děl ve veřejném prostoru, koncerty… Nějak se nám to hatí, není-liž pravda? Náplavka zarůstá plevelem, poraněné lavičky pláčou (viz úvodní píseň), odkladiště podprůměrnosti se stává odpadištěm. Velká škoda pro velké plány. Byly však myšleny vážně Nebyla to jen mucholapka na voliče? Podle toho, co je dnes na náplavce k vidění, bezesporu.
- Soudobá česká architektura zdroj: Josef Vomáčka http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2723/272265.jpg
- Sci-fi zdroj: Josef Vomáčka http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2723/272266.jpg
- Některé mají i nožičky… zdroj: Josef Vomáčka http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2723/272261.jpg