Praha – Dnešním dnem končí šestidenní kongres s podtitulem Renesanční Shakespeare v proměnách času. Na šest set odborníků na anglickou literaturu, dějiny, renesanční divadlo a umění z celého světa prezentovalo nové poznatky nejen o životě a díle slavného dramatika, ale i o kulturních stycích mezi Anglií a Českou republikou a o vlivu anglické renesance na českou a světovou kulturu. Kongres pořádala Filozofická fakulta Univerzity Karlovy společně s Mezinárodní shakespearovskou asociací a Národním divadlem, jehož historická budova na pražském nábřeží hostila slavnostní zahájení kongresu.
Druhý život Williama Shakespeara
Kongres zároveň spolupracuje s již tradičními Letními shakespearovskými slavnostmi. V rámci kongresu tak byla uvedena dvě představení, a to Jindřich IV. a Veselé paničky windsdorské. Podle slov Martina Procházky z Ústavu anglofonních literatur a kultur Filozofické fakulty Univerzity Karlovy dochází k neustálému oživování Shakespeara. „Tématem kongresu je Renesanční Shakespeare v proměnách času, ale jde tady opravdu o to, že v těch různých kulturách Shakespeare ožívá v každé jinak. A každá kultura tím současně získává pochopení sama sebe,“ vysvětluje.
Rozhovor s Martinem Procházkou (zdroj: ČT24)
„Doba se vymkla z kloubů, čert to vzal, že jsem se zrodil, abych ji spravoval.“ /William Shakespeare v překladu Milana Lukeše/
Shakespearova nadčasovost a jeho neustálé oživování tkví podle mnohých v příbězích. Obecně platných situacích, které dokázal rozvinout originálním způsobem. „Každá kultura tam v podstatě má určitou možnost vidět sama sebe, vidět určité své možnosti či nemožnosti,“ doplňuje Procházka. William Shakespeare tak žije svůj „druhý život“, a to v převzatých myšlenkách a různým zpracováním jeho her.