Tata Bojs už dávno nejsou kluci z Hanspaulky. V úterý na Praze 7 finálně dokončili transformaci v brilantní kapelu, jíž na české scéně momentálně nikdo nemůže konkurovat. Čtveřice s sebou přivezla famózní videoprojekci, několik zajímavých hostů, a dokonce i lidskou oční bulvu v nadměrné velikosti.
Tata Bojs konečně ovládli hudební svět
Turné Ležatá osmička rozhodně nelze zařadit mezi obyčejné akce. Mimo samotné show se totiž vysílala online na internetu (díky čemuž mohl Mardoša pozdravit svoji maminku) a všude se dopředu oháněla tím, že motor její energie ohlídá „zelená“ společnost Nano Energies. Moc hezké, že? Vyprodaný sál měl ale jiné starosti. Geniální koncert nakonec pohřbili pořadatelé v basketbalové hale Sparty, jež do posledního koutku splňovala představy pekla.
Řekněte sami: desítky lidí tísnící se na schodech utvořily neprostupný chuchvalec, klimatizace nulová, tudíž na vás po příchodu z čerstvého vzduchu šly mrákoty, nemluvě o nekonečných frontách na pití, které bylo v těchto podmínkách nutností. Šatnu fungující na přístupu „pověs si sám“ nikdo nehlídal, takže z obyčejné činnosti uložit své sako a doufat, že ho po konci vystoupení zase najdete, se rázem stalo nečekané dobrodružství. Žádná koordinace ani jiná organizace. Tohle si Tata Bojs nezasloužili.
GALERIE
Tata Bojs / Milan Cais autor: Vít Šimánek, zdroj: ČTK
Ve sladěných trikách s tématikou ležaté osmičky přehráli pánové veškerý repertoár z poslední desky. Mnohým spadly brady, když na pódium v kapuce naklusal rapper Vladimir 518, aby si zahostoval ve Světové. Neméně silným překvapením byly taneční vložky skupiny DekkaDancers, kteří mají na svědomí i spolupráci na klipu Opakování. Nesměli chybět ani Clarinet Factory, bez nichž by se Písmenková hodila tak leda do polévky.
Pro sichr zahráli Tatáči i ostatní tradiční fláky jako Elišce, Pěšáci, Skovka nebo Šťastnější. Co ale jinak říct o tomto koncertu? Že audiovizuální složka ochromila všechny v sále? Nebo snad zmínit, že velké lidské oko se pohledem vpíjelo do publika, což děsilo některé slabší povahy? Že Mardoša vydržel hodinu a půl mladicky skákat, až se mu třásly kudrny? Vše navíc podtrhl výborný zvuk, kdy byla slyšet každá strunka.
Koncert Tata Bojs k albu Ležatá osmička (Praha, 2011)
Možná vám přijde, že hovořím jen v samých superlativech. Jenže oni si Tata Bojs nic jiného nezaslouží. Se svými texty a neotřelými hudebními nápady bodují na plné čáře, žádná podobná kapela u nás zkrátka není. Ústřední dvojice je nesmírně skromná, ale zároveň osobitá a při živých vystoupení zcela přirozená. A co víc - hrají si s pestrostí. V momentu dokážou rozparádit sál a ve vteřině ho naopak přenést do snové dimenze.
Mistři z Hanspaulky zkrátka kralují ve všech oblastech. A od úterka víte, že už se jich nezbavíte.